Čas má plné kapsy překvapení
- RFERL Watch
- 4. 2. 2024
- Minut čtení: 3
Se zařazením tohoto svého dnešního příspěvku s citátem Jana Wericha do kategorie „Bleskovky“ jsem dlouho váhal a důvodů, proč to zde ne(dát), bylo popravdě několik. Asi nejpodstatnějším z nich byl fakt, že jsem se k této informaci dostal čistě náhodou a relativně pozdě, a tak její označení ikonkou „flash news“ by bylo jaksi „mimo mísu“ a hodilo by se to časově k létu předchozího roku. Taky se musím přiznat, a to zcela bez mučení, že jsem ji, díky svým bohatým soudním patáliím se zdejším „teamem spravedlivých“, původně nechtěl vůbec ani uvěřit.
A kde a jak jsem k ní přišel?
Nenarazil jsem na ní v obecném mediálním prostoru Radio ГA / ГA, kde bych ji, vzhledem k jeho „křišťálově čisté“ reputaci tak trochu očekával, ale dostal jsem se k ní náhodu při cíleném prohledávání internetu v jiné mé věci a při ověřování si jednoho vašeho anonymního upozornění. A světe div se – článek byl na internetu publikován v češtině i angličtině.
Ve vší tichosti totiž dne 26.4.2023, tedy po více než 4 letech soudních tahanic, rozhodl Ústavní soud České republiky ve věci vyhazovu ze zaměstnání mého bývalého zahraničního kolegy z perského servisu, že český zákoník práce chrání zahraniční pracovníky v Česku i za situace, kdy je smlouva se zaměstnancem po jejich vzájemné dohodě uzavřena podle práva jiného státu. Reagoval tak na stížnost Radio ГA / ГA proti verdiktu předcházejícího Nejvyššího soudu, a tak jeho stížnost zamítl a svým rozhodnutím potvrdil. Toto usnesení je možné si přečíst zde .
Šlo především o obsahové náležitosti výpovědi z pracovního poměru ze strany amerického zaměstnavatele a o stanovení jejich výpovědních důvodů, které musí být, dle českého práva, více konkrétní.
Zástupce stěžovatele tehdy uvedl ve své stížnosti:
„Není důvodu pro to, aby rozvázání pracovního poměru zaměstnance vykonávajícího práci v ČR uzavřeného mezi dvěma cizozemci, navíc v situaci, kdy obě osoby, zaměstnanec i zaměstnavatel, jsou subjekty ze stejné země, bylo posuzováno podle práva ČR“.
Své rozhodnutí Ústavní soud zdůvodnil tímto :
„Snížení dosažené úrovně ochrany základních práv a svobod nelze připustit ani ve věci s mezinárodním prvkem“.
Při této příležitosti bych rád připomněl velice průhlednou snahu soudkyně soudu prvního stupně #JH („Dr. Hustá“) o překvalifikování mé žaloby proti diskriminaci (dle Antidiskriminačního zákonu – ATZ) právě na věc „s mezinárodním prvkem“ (aká „Cizina“, což bylo popsáno v několika mých příspěvcích, naposled zde ).
Důvodem jeho tehdejšího „vyakčnění“ bylo údajné znevážení jeho nadřízeného a rozesílání hromadných emailů, které vyhodnotilo Radio ГA / ГA jako porušení firemních zásad a interních předpisů („Internal policy“).
Podobné nesmysly byly použity i v případě jiného zaměstnance, kdy příčinou výpovědi bylo neuposlechnutí nařízení o nasazení roušky a použití slova „bomba“ v prostoru budovy, kde se takovéto slovo říct nesmí.
Jako ten známý dialog z filmu „Fotr je lotr“:
Vyšetřovatel | Řekl jste bomba v letadle. |
Greg Jebal | No a co je na tom tak divnýho? |
Vyšetřovatel | V letadle se bomba říct nesmí. |
Greg Jebal | Bom-bom-bom, bom-bom, bom-bom-bom-bom |
Co mají všechny tyto výpovědi společného?
Domnívám se, že je to především manažerská impotence, která se musí po obdržené výpovědi soudně přikrášlovat, což je možné číst mezi řádky v každé z výše uvedených žalob. O tom, že se rozhodně nejedná o jev výjimečný, je možné se dočíst i na stránkách známého to webu „Atmoskop.cz“.
Nebo zde další příspěvek v angličtině:
Zopakujme si všechny peripetie, kterými si musel projít.
Podobně jako já, i tento můj exkolega si prošel jednáními našeho známého Obvodního soudu pro Prahu 10. Stejně jako já, i on se ve své žalobě domáhal určení své výpovědi jako neplatné. Stejně jako v mém případě byla žalovanou stranou Radio ГA / ГA, byla zastupována advokátem #MV („Mgr. Prasátko“) a podobně jako v mém případě bylo rozhodnuto v jeho neprospěch. Jeho následnému odvolání u Městského soudu Praha, na rozdíl ode mně, soud vyhověl a zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a dal mu za pravdu.
Pak už to šlo relativně v rychlém tempu.
Následovala stížnost advokáta #MV („Mgr. Prasátko“) k Nejvyššímu soudu a po neúspěchu ani zde, následovala stížnost k Ústavnímu soudu, který rozhodl tak, jak rozhodl.
Zveřejnění detailů ve sbírce nálezů Ústavního soudu České republiky bylo jen poslední tečkou za jeho případem, který začal několik měsíců před tím mým a dodává mi teď sílu a naději vydržet a nevzdávat se.
Bůh ví, jak by dneska dopadli jiné mé 2 bývalé zahraniční kolegyně, které za velice podobných okolností všechny své soudy v České republice tehdy v roce 2014 prohráli. Já vím, bylo to v době upgradu Radio ГA / ГA z verze 1.0 na verzi 2.0 a dle známého rčení – kolik právníků, tolik právních názorů.
Pokud si chcete přečíst více o této kauze Radio ГA / ГA, klikněte na můj článek „Udělám(e) vás nezaměstnaným“ zde .
Co říct na závěr?
Snad jen tolik, že věřím tomu, že jednou budu ve všech svých sporech se svým bývalým zaměstnavatelem stejně úspěšný, jako byl úspěšný i on. Chce to jen nevzdávat se a věřit, že čas mi taky z jedné z jeho kapes přinese taky to mé překvapení.
Díky mému bývalému kolegovi tomu věřím dnes více než před půl rokem.
Blahopřeji ti Arash!
Comments