Waterloo - svědectví první

Tato slavná bitva s neslavným koncem pro tehdejšího pána Evropy, se odehrála před více než 200 lety, u dotehdy neznámé belgické vesničky Waterloo, vzdálené zhruba 1000 km od Prahy. Stala se celosvětovým synonymem pro každou velkou porážku, nebo pro konečný akt zásadního významu, který svými negativními důsledky ovlivnil mnohé události příští.

Podobně, jako bitva u toho městečka, měla i ta naše, ze dne 2.11.2021 na Obvodním soudě pro Prahu 10, neplánovaně své dvě etapy. Stejně jako u Napoleona, počítajícího v ten den pouze s jedinou veleúspěšnou bitvou, se i ta naše bitva, původně naplánovaná soudkyní #JH („Dr. Hustá“) jako jediné soudní jednání, změnila v pro nás neúspěšnou několikahodinovou dvoudílnou soudní řež.

Jaké byly ale síly?

V obou těchto historických událostech byly síly početně vyrovnané, i když protistranu reprezentovala v obou případech sjednocená opozice. Proti němu to byla – trojice Angličanů, Prušáků a Nizozemců, a proti nám – v základní sestavě známá trojice spravedlivých. V roli sekundanta to byla #JH („Dr. Hustá“) ve svém slušivém župánku, na straně žalované se pohodlně a sebevědomě rozvalil v dobře padnoucím žaketu od Blažka #MV („Mgr. Prasátko“) a z povzdáli, z prostoru pro veřejnost, celý tento soudní mumraj sledovala se svým tajuplným úsměvem #LA („Dr. Leklá Andělka“).

Vidět jim tak do hlavy – mně tehdy napadlo. Stejně jako asi i toho slavného Francouze, když se mu celá ta jeho taktika hroutila odpoledne jako domeček z karát.

Byli zde ale i jiní, ať už fyzicky přítomni, či ti v pozadí a neviditelní, s pečlivostí jim vlastní tahající za ty správné provázky, a bez kterých by oba tyto „teátry“ neměli ten správný říz. Byli to nakonec oni, co to celé ve jménu nastolení všeobjímajícího dobra a spravedlnosti k obrazu svému vylepšili a jidášským grošem posvětili.

Nechme historické události zhodnotit historiky. Stejně už dnes s tím nic neuděláme a není v našich silách je jakkoliv ovlivnit. Zaměřme se proto spíše na popis událostí, které jsem počátkem listopadu 2021 osobně prožil, a které v mé hlavě zůstanou až do doby, než se pro ně zastaví ten pán s tím divným německým jménem.

Jak už bylo v našich předchozích příspěvcích napsáno mnohokrát – potkávali jsme se přímo i nepřímo s Radio ГA / ГA docela často. Už druhým rokem jsem se snažil proti jeho „věrchušce“ žalobami „na neplatnost výpovědi“ a „proti diskriminaci a nerovnému zacházení“ očistit své jméno, úhledně jimi zabalené do pošramocené pověsti.

Naše poslední společná soudní seance, kterou jsem popsal ve svých předchozích příspěvcích zde a zde jako „kabaret“, se měl už brzy umělecky přetvořit v něco vyššího – v soudní „frašku“.

Při tom zářijovém kabaretu nám paní soudkyně v průběhu soudního jednání oznámila, že náš podnět proti její podjatosti byl „neočekávaně“ nadřízeným Městským soudem Praha s nezvyklou turbo-rychlostí a za pouhé 4 dny zamítnut a že se, pro rozhodování v obou věcech, cítí teď jako ta nejpovolanější.

Jak to tedy k tomuto dni se mnou vypadalo?

Ve věci diskriminace jsem stále ještě neměl možnost přednést svůj žalobní návrh, žádného jednání jsem se zatím v této věci osobně nezúčastnil a na naplánovaném soudním jednání dne 2.11.2021 jsem se měl dozvědět, že mně k jednání „spravedlnost“, reprezentovaná nezávislou paní soudkyni, ani vůbec nepotřebuje.

Vypravili jsme se tedy dne 2.11.2021 do této bitvy s minimálním očekáváním. Obtěžkáni písemnými podklady k jednání a nezbytnou výpočetní technikou, jsme nervózně stepovali před dobře známými dveřmi soudní síně 3.302.

Začínali jsme to tam už důvěrně znát. Už mně nepřekvapovalo mé jméno v seznamu všech těch nešťastníku na dveřích soudní síně, kde přesně půlka věří, že to té druhé půlce hned po otevření těch zatracených dveří natře.

Pomyslel jsem si, že by bylo vtipné za těmi dveřmi do pracovní desky, za kterou jsem tak nerad sedával, vyškrabat klíčkem generacím příštím všeříkající kosočtvercový vzkaz – „že jsem zde nerad sedal a marně na spravedlnost od soudkyně čekal“.

Náhle jsme si všimli ženy ve středních letech, kroužící po zdejším labyrintu chodeb a viditelně něco nebo někoho hledající. V naději, že můj osud není lhostejný nějakému dalšímu mému sympatizantovi, jsme se nabídli pomoci. Do uší nám udeřil slovenský přízvuk v té její české mluvě a jak to u nás soukmenovců bývá zvykem, spustili jsme na ní plynně slovensky.

Nebylo pochyb. Byla to ona! Tlumočnice z češtiny do Slovenčiny a „vice versa“, kterou nám #JH („Dr. Hustá“) hrozila při posledním kabaretním vystoupení.

Myslel jsem si, že někdo takový nemůže existovat a měl jsem strašnou chuť se jí dotknout, jestli je skutečná.

Přiznala se nám, že si taky myslela, že je to žert, ale znáte to – „peníze nesmrdí“. A tak prý toto pozvání na mé tlumočení vzala. Že prý běžně tlumočí do Maďarčiny, jelikož pochází z Jižního Slovenska, ale toto prý bude její premiéra.

Naše taky, chtěl jsem jí říct, kdyby do toho našeho zdvořilostního plkání nevstoupil svým známým „Důrazně protestuji!“ advokát protistrany #MV („Mgr. Prasátko“). I když jsme ho celou dobu na chodbě nezaznamenali, nejspíš díky výborné akustice soudní budovy na Mičánkách, jeho vytříbenému netopýřímu sluchu tak podobnému paní soudkyni, a hlavně - jako její správný přítel na telefonu, naše „připravované spiknutí“ včas odhalil.

Museli jsme se tedy trapně rozloučit a zbytek čekání před „připuštěním“ do síně jsme strávili postáváním v minimální vzdálenosti 10 m od sebe. To jen aby bylo spravedlnosti i pro tentokrát učiněno zadost.

Další překvapení nás mělo čekat záhy.

Když se ozval na chodbě gong a my jsme byli paní soudkyní i s „anticovidovými náhubky“ vpuštěni na milost do jednací místnosti, začal nás natáčet hned od dveří místní soudní televizní štáb. K vnitřnímu pobavení soudkyně nás natáčeli bez přestávky od začátku jednání až do jeho hořkého konce.

Nebyla v tom snaha o kompletní a pravdivé zadokumentování jednání. Tím, že objektiv kamery pořád mířil jen a pouze na nás, jak vidno z obrázku níže, už to předem vypovídalo o nastavené objektivitě blížícího se jednání. Pikantní na tom bylo i to, že my jsme zde byli v roli žalobce, kým Radio ГA / ГA v roli žalované se skrývalo i se svým, americkými daňovými poplatníky dobře zaplaceným advokátem, na druhé straně kamerové čočky.

Nejspíš si někdo potřeboval zdokumentovat průběh bitvy a vychutnat si pak někdy u skleničky ten svůj jedinečný vítězný triumf.

Ale co, cítit se u soudu jako členové Berdychova gangu, to taky nezažijete každý den, ne?

Jak trefně poznamenala paní tlumočnice po skončení celé té frašky při našem společném telefonickém plkání „ex post“ – že po vstupu do soudní místnosti „ta podjatost soudu vůči nám se dala krájet“.

Po několika důležitých úvodních větách o tom, abychom věděli, kdo je kdo a proč jsme vůbec tady, soudkyně začala v klasickém módu opět řešit jednací jazyk. Byly jsme opět upozorněni, že soud probíhá v České republice a že tudíž se tady bude mluvit česky. Tedy já jsem byl z této povinnosti dle OSŘ („Občanského soudního řádu“) vyjmut, ale moje právní zástupkyně měla teď za svoji odvahu mně zastupovat náležitě pykat.

Po tom, co jsme opáčili, že pro nás není problém mluvit slovensky, a dokonce ani česky, a pokud má vážený soud problém porozumět slovenskému jazyku, případně nějakému slovu nerozumí, tak ať si objedná tlumočníka pro sebe, soudkyně začala pomaloučku vypadat z role.

Nastala trapná scéna s handrkováním se o to, kdo a kolik za tyto náklady na tlumočníka zaplatí.

My jsme ji už před tímto jednáním v reakci na její písemné oznámení o potřebě tlumočení dali na vědomí, že my to být rozhodně nechceme. Paní soudkyně viditelně tím vystřílela svou tlumočnickou munici a začala teď uvažovat v duchu známého soudcovského - „z hlediska efektivnosti a hospodárnosti“. Při představě, že bude muset jít za „svou vrchní představenou“ a obhajovat hospodárnost v tlumočení z češtiny do slovenčiny a pak zase zpět do češtiny v trvání několik hodin, se pokusila přesvědčit paní tlumočnici, že je tedy jako fajn, že se dostavila na výzvu soudu k tlumočení, ale že by to mohla teď jako hned na začátku ukončit a bez jakéhokoliv tlumočení odejít „s pánem bohem“.

Pochopitelně aby to vzala občansky uvědoměle a tedy zdarma. Stihla by vlastně ještě hezké listopadové odpoledne s posledními zbytky světla, nakoupila by si, a tak – dalo se číst z obláčku nad její hlavou.

Vy všichni z vás, koho živí „volná živnost“, jistě pochopí následné argumenty paní tlumočnice, že spravedlnost je sice hezká věc, ale z ní se nenají a ani z ní nezaplatí složenky. I tu paní soudkyně začala nabírat na otáčkách a přemýšlet, na koho toto rozhodnutí hodit.

První v pořadí ji pochopitelně napadlo, že to rozsekneme my.

Díky těm několika posledním soudním seancím, které jsme spolu absolvovali, jsme se do toho ale vůbec nehrnuli.

A tak zkusila na nás otázku, jestli tedy budeme potřebovat překládat nebo ne, aby v případě odpovědi že ne, ji mohla s poděkováním propustit „pá-pá“. Protože nám tato dáma byla od počátku svým chováním sympatická, navrhli jsme paní soudkyni diplomaticky s výrazem naivního dítěte, že když už tady ta paní tlumočnice je, tak pro jistotu ať tu zůstane do konce obou jednání v jednací síni s námi. Bude tak vlastně připravena překládat, vznikne-li kdykoliv taková potřeba.

Se skřípěním zubů to nakonec musela akceptovat.

Od toho okamžiku jsme věděli, že jsme dnes na tomto bitevním poli jenom v roli vojenských pozorovatelů a statistů.

Nemá cenu uvádět podrobnosti z průběhu bitvy. Většinu toho jsem stejně jen poslouchal duchem nepřítomným. Občas mně z letargie probudily pouze její požadavky na stranu mé právní zmocněnkyně a sestry v jedné osobě, aby nemluvila česky rychle, protože to nestíhá psát do klávesnice počítače, nebo aby opět ty české věty opakovala z důvodu téhož.

Nechme tedy promluvit „Protokol z jednání“, který nám tato ctihodná žena vyhotovila v přestávce mezi bitvami.

---

---

Objevila se tady i zmínka o předchozím „pušingu“, i když na nahrávkách je jasný „bušing“.

---

---

K výše uvedenému je nutné dodat, že soudkyně #JH(„Dr.Hustá“) se skutečně pokusila, a to v zastoupení advokáta žalovaného Radio ГA / ГA #MV(„Mgr.Prasátko“), hned v úvodě nabídnout 5 platů. Po zkušenostech z ledna 2021 nám bylo ale jasné, že pan advokát nemá mandát s čímkoliv takovým souhlasit, a i v průběhu soudního jednání jsme ho vyzývali, ať to nenechává na soudkyni a odváží se navrhovat taky něco sám. Průběh následujících minut nám dal v plném rozsahu za pravdu. A tak kromě známého návrhu, který přednesl na našem zbytečném brněnském „mediačním tripu“ v červnu téhož roku, jsme se nic nového v této věci nedozvěděli.

A tak se pokračovalo v nelítostné řeži, na milost a nemilost.

Veškeré naše tvrzení a důkazy byly zamítnuty. Všechny naše žádosti o předvolání svědků a další dokazování byly zamítnuty. Žádost o vyhotovení odborného posudku z oblasti IT – byla zamítnuta taky.

---

---

Nepomohli naše důkazy o tom, že za systém kromě mě zodpovídali i můj nadřízený #RC („Remotely Controlled“) se svými vyššími administrátorskými právy a taky #JS („Joints Smoker“) ve funkci bezpečnostního ředitele, a ani že systém byl děravý jak řešeto, což nám i ostatním na jedné ze schůzek potvrdil ten druhý zde jmenovaný.

Nakonec nepomohl ani argument, že administrace O365 nebyla ani v mém popisu a ani v mnou podepsané náplni práce, což dokládala moje pracovní smlouva z roku 2004 a její dodatek z roku 2018.

Ponechávám bez komentáře odbornou neznalost paní soudkyně v oblasti administrace cloudového prostředí O365 a povinností administrátora tohoto systému, do které se v tento osudní den opět při vyhlašování rozsudku bez zardění pasovala. Ponechám bez komentáře technické nesmysly „o dvířkách“ a „o zlodějovi“, kterými ji před vyhlášením rozsudku, jako správný spojenec, přišel na pomoc #MV („Mgr. Prasátko“), nebo nesmysly o šíření někoho či něčeho po jakýchsi sítích.

Pamatuji si jen, jak v tomto duchu tehdy oba krmili unavené uši přítomné soudní veřejnosti, s výjimkou paní přísedící, statečně bojující se svou pořád padající hlavou, kdy jim naopak tato jejich moudra s nádechem konspirace nedávali šanci usnout.

Kdyby tak oba alespoň okrajově pochopili „o čem to je“!

Možná by je pak napadlo, že odstavovat "cloudovou infrastrukturu" firmy Microsoft z pracovního počítače někde v bohem zapomenuté zemi je stejný nesmysl, jako podobným způsobem se pokoušet stisknout bájné červené tlačítko na stole Vladimíra Putina.

Pro ty technické zvídavé uvádím link na jeden z mých předchozích článků zde.

Naopak mně v tomto protokolu a vlastně i mnohokrát předtím zarazila zmínka o existenci nějaké „interní vyšetřovací zprávy žalovaného“.

Tato „paní Colombová“ se nikdy nikde neobjevila a ani nikde ve spisech jsme ji nenašli. O tom, že by mi bylo někdy umožněno nedejbůh svojí pomyslnou troškou do mlýna do ní přispět – třeba svým svědectvím „á la jak jsem to viděl a prožil tehdy já“, o tom se pokaždé zarytě mlčí. Na druhé straně viditelně přispěla k mé výpovědi a k tomuto mému „Waterloo“.

Kdo tedy zná obsah té zprávy? Že by to bylo myšleno, ehm, něco jako víra v (ne)existenci boha, něco jako - „já jsem ju neviděl a přeci věřím, že ju máte“?

Její autor je bez diskusí #RC („Remotely Controlled“), t.č. se smějící a vztyčeným prostředníčkem nám mávající zpoza velké louže. Ale kdo je nebo jsou ti další, kdo znají její obsah? Zatím to tak vypadá, že je známý pouze oné trojici spravedlivých - #LA („Dr. Leklá Andělka“), #MV („Mgr. Prasátko“) a #JH („Dr. Hustá“). Ale kdo ví?

Třeba existuje i nějaký přítel po boku, který ještě k celé této kauze nepromluvil a třeba i zná, kde je uložena.

Budeme tedy pátrat dále a budeme dále doufat, že podobně jako už několikrát předtím, budeme v rozplétání tohoto klubka pochybností opět úspěšní.

A propos, pokud některý z vás ví, kde je té tajemné zprávy konec, nebo nedejbůh zná její obsah, tak alespoň cimrmanovsky naznačte!

Hlavní cenou bude čokoládové „Zlaté prasátko“, které zejména v tomto „před a po velikonočním období“ vám bude chutným připomenutím a oceněním vašeho dobrého skutku!

O osudu a výsledku každé velké bitvy se rozhoduje částečně na bitevním poli a částečně v jeho zápolí. Význam a míra zastoupení sil v obou takovýchto částech bojové vřavy však bývá pokaždé jiná. V této naší velké bitvě, přesněji v její první části, se hrálo přeci jen více v tom zápolí. Proto nebýt tajně pořízených nahrávek z obou přestávek soudních jednání,

s povděkem nám doručených neznámým sympatizantem na tajemné „flešce“, bychom si nemohli udělat na výsledek této první bitvy, a vlastně i na všechny ty další, ten správný světonázor.

Začtěme se tedy na závěr tohoto příspěvku do několik vět z úryvku rozhovoru, které neměli nikdy opustit čtyři stěny „mičáneckého“ bitevního zápolí.

Jaké sily se tedy sešikovaly v prvním dílu tohoto lítého zákulisního boje?

Soudkyně:	#JH („Dr. Hustá“)
Přísedící:	jedna z přísedících
Mužský hlas:	nikdo neví, nikdo ho nezná, nebo nechce znát

Jedna poznámka k tomu mužskému hlasu.

Pokaždé, když přijde na to, aby bylo vysvětleno kdo to je, nastane hluboké mlčení, následované vynucenou změnou tématu rozhovoru.

Přísedíci	To si řekla málo razantně, měla si říct, že jednání je skončeno. Nikdo na to nezareagoval a všichni seděli jako pecky.
Soudkyně	Hele, ale ja se fakt snažím. Snažím se na ní koukat. Bohužel dneska nebudu cvičit a já bych to potřebovala jako sůl, a to ve čtyři nestihnu. Tak půjdu večer do divadla.
Přísedíci	Na co jdete?
Soudkyně	S kamarádkou. Nevím (smích). Já jsem ji prostě řekla, že dneska půjdu na cokoliv. To jsem se teď rozhodla, že o diskriminaci žádné důkazy brát nebudu (s posměchem). Což je pro mně nejjednodušší, to by jsme tam byly dál, furt. Že jo, támhle to, to by bylo pořád, co je někde na Internetu,…
Mužský hlas	Hele, byly poučeni u toho prvního jednání?
Soudkyně	No byly, podle mýho…
Mužský hlas	Ale bylo pouze jedno, tak si nejsem moc jistej.
Soudkyně	Hele, pojďte sem (něco ukazuje, muž jen dělá „hm“). A ona se to na to zaměřila po tom prvním. Co se zaměřila na tu mediaci, ... Tady pořád neměla nic (hmmm). Tady furt mele, že jsem ustanovila, já nevím koho.. Tak jsem to já začala psát a pak jsem pochopila, že to je zbytečný... (píše do počítače) Hele, já nevím, jestli jste si všimli, ale ona chvíli připustila, že on to udělal (muž hmmm), ale začala tam cpát jiný věci, …
Mužský hlas	Ale že za to nemůže...
Soudkyně	Že za to nemohl, to je samozřejmé a taky se snažila, že dělal jiné věci dobře a tak dále, jasné... Ale proč...?
Přísedíci	Ale ona dělala furt tu „vyfku“, a taky jestli jich bylo 15, nebo 20...
Soudkyně	No jasně! Hele dle mýho, on měl vzít dohodu a tři platy a nazdar.
Přísedíci	Nebo i těch 5 připouštěli.
Soudkyně	Hele, nepřipouštěli. No jo, protože 3 bylo předtím a já, když on pořád chtěl těch 10, tak jsem na ně zkoušela, jestli by jsme to nevytáhli na těch 5.
Přísedíci	Hele, a proč ona to otočila na vás, že vy nemáte mandát?
Soudkyně	Hele lidi, vždyť ji poslouchejte, s ní je to fakticky hodně obtížný. Co? No prostě... Tak jak to tam máte, přesně. (kontroluje zápis). Hele, koukněte se, kolik času a kolik lidí tady kvůli ní stráví, ... To jsem vám nedávala číst? Předsedkyně, místopředsedkyně, odbory, ministerstva, musí projednávat tu její stížnost, ... To tady mám, pak vám to půjčim (muž se zasmál... a kontrolují zápis a sborově se spolu o něm baví a smějí...)
Přísedíci	Jenom se domluvme, kdy to podepíšem? (...dlouhé psaní do počítače...) (Všichni si tu stížnost čtou a posměšně vykřikují)
Soudkyně	To mně fakt rozesmálo... (…a něco ukazuje)
Obě	Je to vaše vyjádření, ale fakt dobrý, dobrý! Tak to takhle necháme, ne? To se mi za celou dobu, co tady působím, nestalo....
Soudkyně	Já taky přemýšlím, co tady ještě zažiju... (píšou dlouho do počítače) Tady je jeden postup, co mi poslal můj hodný kamarád, je to ústavní nález. Pokud osoba, která se při nákupu služeb cítila diskriminována, tato osoba v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým způsobem, tedy neznevýhodňujícím způsobem. Neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět. Dále pak musí tvrdit, že znevýhodňujícího zacházení bylo motivováno diskriminací na základě něčeho. Tady mám pracovního... Tuto motivaci ovšem nemusí v případě .... (něco rychle čte a drmolí). No to je jedno. Tady prostě je, že on to musí ... Prokáže-li osoba, že se cítí poškozena .... A já to prostě zkusím dát…
Přísedíci	Co může být bráno jako prokázání diskriminačního jednání?
Soudkyně	Hele, já nevím. Budu dostávat obědy, černoši obědy dostávat nebudou. Takže všem jsem dala poukázky každý rok, prostě Nováková nedostane. Nebo na večírek pozvu všechny ostatní a nepozvu (nějaké jméno)
Přísedíci	My jsme tady měli k diskriminací případ, kdy někdo tvrdil, že mu hodil na stůl banánovou slupku.
Soudkyně	Jo, to jsme tady měli, a taky to prohrál! (posměšně se smíchem)
Přísedíci	Jo, ale neuznala jste to jako důkaz... Co by bylo s tou banánovou slupkou dále?
Soudkyně	To jsme slyšeli toho, a on to pochopitelně popře. To máte složité. On na to kdosi napsal i písničku... Na ten „sexual harashment“, (a zabáva ostatní vysvětlováním o tom co je a co není obtěžováním)
Přísedíci	(uvádí případ psychiatra Cimického, který byl obviněn z obtěžování...
Soudkyně	Počkejte, to já vůbec nevím. (Přísedící popisuje medializovanou kauzu posledních dní)
Soudkyně	​No jasný, to je úplně stejný jak s Kolínským. Najednou všechny obtěžujete, kteří vám přijdou pod nos...
Přísedíci	Jeden se odváží a ostatní se přidaj. Za statečnost a odvahu...

Na závěr nám dovolte, naopak „necimrmanovsky“, naznačit téma některého z našich dalších příspěvků a takto vlastně odpovědět na vaší logickou otázku – „to jste si to opravdu nechali jenom pro sebe?“ Odpovíme oklikou a a hlavně politicky korektně.

Ano, nelíbila se nám tato nečestná bitva.

I když nám bylo jasné, že od tohoto okamžiku už budeme s největší pravděpodobností všechny příští bitvy pouze prohrávat, pokusili jsme se dodatečně dovolat spravedlnosti a zeptat se na názor v této problematice těch nejpovolanějších.

Bylo mezi nimi několik hlav soudně pomazaných, včetně těch spravedlnostně ministerských, a nechyběl ani veřejný ochránce práv, nad čistotou podobných soudních bitev z titulu své funkce dohlížející. Celý tento peloton „názorově nezávislých“ nakonec uzavíral známý český investigativní novinář, tolikrát v jiných kauzách všem těm mainstreamu nepopulárním jedincům nemilosrdně po krku jdoucí.

Budete-li tedy chtít znát jejich názor na naše podněty, objevte se zde opět někdy příště.

Tedy, bude-li ještě nějaké.