Spravedlnost přes klíčovou dírku

Zámek, klíčová dírka a místnost za ní – ony tři symboly tajemna a taky touhy spatřit tam něco běžně nespatřitelného. Bylo tomu tak už od našeho dětství a bude tomu tak až do našich dní posledních. Z prvních pohádek „O tajemné 13. komnatě“, do které bylo zapovězeno komukoliv se pouhopouhým očičkem podívat, jsme záhy vyrostli. Po prvních, mnohdy neúspěšných naivních dětských výmluvách a úsměvných důvodech se tam jenom nakouknout, jsme později pro dosažení stejných cílů začali umně používat vhodná nádobíčka, záminky a podvůdky.

Cíl byl ale v obou našich životních etapách pořád stejný – prostě jenom zjistit, co za svět je za těmi dveřmi, kdo tam za nimi bydlí a o čem se tam o nás bez nás mluví.

Měli jsme tehdy za sebou čerstvě neveselé soudní jednání ze dne 13.9.2021, ze kterého dojmy jsem se snažil popsat v jednom ze svých předchozích příspěvků zde. Ještě dnes, po více než roce, mně při vzpomínce na ten kabaret, cvrnknutý jemnými prvky xenofobie, rozehraný na půdě Obvodního soudu pro Prahu 10 soudkyní #JH („Dr. Hustá“), nepříjemně zamrazí.

Abychom lépe pochopili způsob fungování jejich léta sehrané party spravedlivých (více zde), zaměřili jsme se na způsob práce jejich klíčové osoby. Představa, že bychom díky tomu mohli získat dodatečnou munici pro další soudní jednání, vypsané tentokrát soudem na 2.11.2021, byla pro nás velice motivující.

Chtěli jsme zjistit důvody, které vedli soudkyni k otevřené nenávisti vůči nám, a hlavně – jestli toto její neprofesionální chování bude stejné i při projednávání jiných sledovaných případů, nebo jsme si tohoto jejího privilegia zasloužili pouze my sami.

Jelikož jsme na to měli pouze několik málo týdnů, padlo naše rozhodnutí na 12.10.2021.

Akce „Renegát“, jak jsme ji interně nazvali, vyžadovala rychlou přípravu a operativní jednání. Začalo se den předem 400 km přesunem mé setry ze Slovenska a já jsem přidal na oltář poznání oběť v podobě dvou dnů dovolené. Z rozvrhu práce Obvodního soudu Praha 10 jsme známým způsobem získali rozpis jednání soudkyně #JH („Dr. Hustá“) a za ranního kuropění jsme se vydali směr Mičánky. Rozdělili jsme si předem mezi sebou jednotlivé soudní jednání, kterých měla paní soudkyně v ten den opravdu „neúrekom“. Přidali jsme nakonec i nějaké to jednání její nadřízené #RV („Dr. Veverička“) a tradiční nahlížení do spisů. To pro objektivní porovnání.

Zaujalo nás, že to má rozplánované na celý den pěkně případ za případem. S minimálními prostoji, jak by se řeklo v minulém režimu. A abychom toho stihli co možná nejvíce, začali jsme s tím podezřele nejvčasnějším jednáním – jednáním 16C 44/2021 v 8:30, tedy o 30 minut dříve, než bylo na zdejším soudu zvykem.

Jak jsme ale s pílí nám vlastní ten den začínali, tak jsme ho v tomto tempu rychle i skončili.

Podívejte se tedy na krátké video o tom, jak jsme té naši spravedlnosti šli vstříc. Neopomeňte se hlavně zaposlouchat do soudkyniných neprůstřelných argumentů.

Po tom, co se otevřeli krátce po 9:00 hod dveře, byli jsme spolu s účastníky dalšího soudního jednání konečně připuštěni za zamčené dveře. K argumentům paní soudkyně snad není nutný žádný komentář. Doufáme jen, že si onu půlhodinku z našich daní nenechala dodatečně proplatit jako svůj přesčas.

Záznam z reakce soudkyně na zjištění o vynášení rozsudky za zamčenými dveřmi

Vyhlašování rozsudků má své pevná pravidla a shrnuje je §6 ods. 2 Zákona č.6/2002 Sb., kde se říká, že „Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.“

Jak je z nahrávky slyšet, paní soudkyně si své pochybení uvědomila, přesto dál mlžila a mlžila. Proto se logicky nabízelo podělit se o tuto zkušenost s nadřízenou paní soudkyně #RV („Dr. Veverička“), s nadřízenou její nadřízené na #MS („Justice“) a případně s veřejným ochráncem práv, vulgo „ombudsmanem“. Ostatně, s rozsudky, zejména s jejich přípravou, máme se zdejším soudním senátem, kterému paní soudkyně předsedala, už své bohaté zkušenosti (viz zde).

Pojďme se tedy podívat na průběh našeho kontrolního dne a na jeho výsledky, tak jak byly popsány v naší stížnosti předsedkyni soudu. Obzvláště nás zajímaly její případné xenofobní názory, se kterými jsme se setkali u ní při našem jednání.

Prostě jsme to tak tehdy cítili.

Pokud si přečtete tuto část protokolu z jednání, musí vás napadnout jediné. Je to prostě kvalitní debata „o h…ě“.

K tomuto náhledu do protokolu ze soudního jednání ze dne 12.10.2021 je nutné uvést, že právo mluvit slovensky na českém soudu se dle „Občanského a soudního řádu“ vztahuje pouze na žalobce, tedy na mně. Viditelně se paní soudkyně tímto svým typicky ženským způsobem snažila poukázat na problém se slovenskou mluvou mého právního zástupce, mé stejně právně vzdělané „čobolské“ sestry.

Nu což, abych nezůstal bez právního zastoupení, musela se vrhnout na rychlokurz českého jazyka. To, že se jí to docela slušně povedlo stihnout do dalšího soudního jednání, vytýčeného na 2.11.2021, je možné slyšet na zvukových nahrávkách z této soudní frašky.

Ale nakonec jsme se na jednom z navštívených jednání skutečně dočkali.

Jelikož se žalovaná strana na jednání 16C 137/2021 ve 14:00 hod, pochopitelně z mně neznámých důvodů jednání nezúčastnila, zužitkovala nezávislá paní soudkyně zbývající čas po vydání „rozsudku pro zmeškání“ klábosením s přítomným žalobcem o (ne)spolehlivosti Ukrajinců.

Tehdy to ještě nebylo takové „faux pas“. Dneska by si za to mohla vysloužit nálepku „ruského švába“ a dezoláta.

My všichni, kteří jsme si odkroutili před příchodem „chlupaté“ nějaký ten rok povinné vojenské základní služby víme, co je to „pakárna“. Aby se dosáhlo správného významu tohoto slova i na půdě zdejšího soudu, rozhodla se paní soudkyně a bez možnosti mého odvolání, o stanovení mi tlumočníka z a do slovenského jazyka, navíc za mé peníze. Že jsem proti této její šikaně protestoval u její nadřízené i na #MS („Justice“) není nutné zdůrazňovat. Bohužel, bylo mi to stejně platné, jako mrtvému zimník.

S pravděpodobností blížící se absolutní jistotě jsem začal tušit, že poslední soudní kabaret bude, za přispění všech soudem pomazaných, pokračovat jeho vyšší uměleckou formou, tedy soudní fraškou.

O tom, jak proběhl dne 2.11.2021 tento protistranou očekávaný "monstr proces", poreferuji někdy příště a v samostatném příspěvku.

Malou ochutnávkou vám budiž alespoň to, že se ho za vaše peníze povinně zúčastnila slovensko-česká a česko-slovenská překladatelka, která, jak se nám sama svěřila, se za celý svůj profesní život s něčím podobným ještě nesetkala. Aby tomuto mumraji bylo dodáno dostatečné vážnosti, celou tuto taškařici, přesněji pouze naši stranu v ní zastoupenou, snímal bez přestávky soudní kameraman, který si pro tyto účely půjčil slušně vybavené televizní nádobíčko ze soudní půjčovny.

Chyběli už jenom petice pobouřených občanů požadujících pro nás ten trest nejvyšší.

O tom, jak se s touto naší stížnosti vypořádala #RV („Dr. Veverička“), jsme už částečně naznačili v jednom z našich předchozích příspěvků zde. Jak je patrno ze zvukového přepisu událostí, který jim v záplavě použité techniky z jednání unikl, všechny naše stížnosti posloužili pouze k pobavení jejího soudního senátu a neznámých osob, které se protizákonně spolupodíleli na přípravě mého rozsudku. A o tom, že se nic protizákonného podle nich nestalo, není potřeba vůbec psát.

Zde bych chtěl pouze doplnit, že pana ombudsmana, který byl v této věci taky požádán zdvořile o názor, v tomto podnětu nezajímalo ani tak porušení „Občanského a soudního řádu“, ale hlavně – jak se k nám ta nahrávka sakra dostala?

Jakkoliv, abych pouze nekritizoval, trochu i pochválím.

Všichni jednotně, předsedkyně soudu #RV („Dr. Veverička“), předsedkyně kárného oddělení #MS („Justice“) a konečně i ombudsman označili vynášení rozsudků za zamčenými dveřmi za nepřijatelné. Akorát každý se k tomu postavil tak trochu jinak. Nadřízená naší paní soudkyně jí „profesně souručensky“ podržela. Jak sama píše níže – mám právo se stěžovat, ale bude mi to houby platné. Jak sama kontrolou zjistila, zapomněla se pouze odemknout a pořád tam někde za tou klíčovou dírkou paní soudkyně v místnosti byla a pracovala do roztrhání těla.

Že to bylo v rozporu se zvukovou nahrávkou zde zveřejněnou? Nechávám k posouzení každého z vás.

Blížil se konec října 2021 a do začátku finálního soudního procesu v obou mých žalobách u prvostupňového Obvodního soudu pro Prahu 10 nám zůstávalo pouze několik málo dní.

Jak příští události ukázali, právě v těchto dnech už bylo o jejich i mém osudu „spravedlivě předrozhodnuto“.

A protože nás za ty dva roky už znali, věděli, že se určitě budeme v případě neúspěchu u tohoto "nepodjatého soudu" odvolávat k tomu vyššímu městskému.

Jen těžce si lze proto představit takovou shodu náhod, že po podání naší stížnosti na podjatost soudkyně #JH („Dr. Hustá“) v září 2021 se náhle objevuje na síti všech sítí můj tajemný dvojník, který bombardováním soudu i ministerstva „lechtivými až pornografickými spamy“ se snaží získat před mým odvolacím soudem na Městském soudě v Praze pro mě punc nedůvěryhodnosti.

Stačilo k tomu tak málo – několik registrací s mým jménem na veřejných poštovních webech, různých profláknutých poštovních doménách a „kompro“ na doteď nezlomeného bylo hotové.

Že by se jednalo o další příklad profesního souručenství, tolik propíraného poslední dobou v médiích a s přesahem i do této soudní síně? Uvidíme.

I tak nějak může vypadat ten svět za klíčovou dírkou. Někdy se radši nekoukat…

Tak zas někdy příště! Tedy bude-li ještě nějaké.