Peníze, nebo spravedlnost?

Rok se s rokem sešel a starý COVID-ový rok 2020 volně pokračoval COVID-ovým rokem 2021. Úspěšně jsem prošel zkušebním obdobím v nové firmě, která byla svou velikostí, náplní práce a manažerským vedením tak moderně jiná. Najednou jsem měl možnost pracovat s technologiemi a v systémech, o kterých jsem si mohl dotehdy číst tak maximálně na webu. Můj syn, když se dozvěděl o tom, kde mně po „výběrku“ tehdy přijali, jenom suše poznamenal – „tatínku, když se ti tam nebude líbit, můžeš kdykoliv odejít, teď je taková doba, ale já bych na tvém místě tam zůstal minimálně kvůli CV“. A tak jsem tam nakonec vydržel přesně jeden rok.

A co ty naše boje s větrnými mlýny?

Po posledním setkání se soudkyní #JH(„Dr. Hustá“) z června 2020 jsme pochopili, že boj o očištění svého jména bude bojem těžkým a nemilosrdným. Byl jsem tehdy ochoten akceptovat, že naše právní názory nemusí být logicky shodné s těmi protistrany, ale pořád ještě vybaveni svojí naivní vírou v elementární spravedlivost jsme se pustili do dalšího roku boje s Radio ГA / ГA a na ní napojenou spřízněnou „nezávislou“ právní mašinerii.

Jak bylo již v předchozích příspěvcích zmíněno, dovolávali jsme se spravedlnosti ve dvou nezávislých žalobách, pro jednoduchost uváděných jako žaloba na „neplatnost výpovědi“ a žaloba „proti diskriminaci“, každá z nich mající své jedinečné číslo a na něj navázaný spis. Zejména druhá jmenovaná žaloba viditelně rozbila připravený scénář (popsaný jako šablona zde) tohoto tria spravedlivých, a proto se rozhodli od počátku mlžit. Možným důkazem tohoto jejich snažení je i to, že u každé z výše uvedených typů žalob je jinak navázáno důkazní břemeno (jednou na žalovanou a jednou u žalobce) a není přípustné ho slučovat. Ale to už se dostáváme na hodně křehký odborně právní led.

Typickým příkladem jejich součinnosti bylo předvolání na soudní jednání ve věci žaloby na diskriminaci na den 5.1.2021, které bylo označeno číslem žaloby na neplatnost výpovědi a pochopitelně, jak už se stalo zvykem u žaloby „proti diskriminaci“, s upravenou adresou žalované. To jen proto, aby o obou věcech mohl rozhodovat pořád stejný soudní senát, tedy stejná soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) (popsáno detailně zde). Viditelně tento geniální nápad s povděkem převzali i obhájce žalované #MV(„Mgr. Prasátko“) a #LA(„Leklá Andělka“), kteří ve své další komunikaci s námi tento systém okopírovali, i když jsme proti tomu bezúspěšně protestovali „na všech nádražích“. Prostě se pořád nevzdávali myšlenky sloučení obou žalob do jediné a výslední spor tradičně křišťálově čistě „vyhrát“.

Pojďme ale nejdříve věnovat několik vět suché teorii, na kterou se ve svém dnešním příspěvku budu odvolávat a kterou se pokusím vysvětlit bez paragrafového znění.

Soudní senát zpravidla sestává z předsedkyně a dvou přísedících, přičemž předsedou může být jen soudce, v našich luzích a hájích jmenovaný prezidentem republiky. Přísedící u prvostupňového soudu, což byl na úplném počátku i ten náš, můžou být i laici, což v námi probíhajících soudních přích viditelně bylo. Jedná se o jakousi obdobu soudců z lidu, kteří se využívali mohutně v předchozím komunistickém režimu a kteří si tuto svou placenou funkci tehdy i dnes, mnohdy ve svém důchodovém věku, náležitě vážili a váží. I když při vynášení rozsudku mají stejnou váhu hlasu jako předseda soudního senátu, vzhledem k tomu, že minimálně jedna z oněch starších dam na našich soudních jednáních pokaždé do několika minut usnula a její spánek spravedlivých byl jenom občas přerušen zvýšeným hlasem předsedkyně, její role na rozhodování u tohoto senátu byla velice diskutabilní, pro nás od počátku neužitečná a byla zde spíše v roli statisty. Dalším zajímavým detailem našich soudních jednání byl fakt, že složení senátu, tedy ve skupině přísedících, bylo minimálně jednou a bez udání důvodu změněno. Že by další z náhod? Nebo se jednalo o přísedící s „jiným“ názorem? To jsme se taky nedozvěděli a odpovědí na tento náš dotaz bylo u odvolacího soudu, jak už ve většině jejich podobných „faux pas“, pouze mlčení soudkyně.

V průběhu soudního jednání byla vyhlášena soudkyní 30dňová doba na „koncentraci“, což je určitý zákonem daný "stop stav", do kterého mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným důkazům a skutečnostem soud (až na výjimky) nepřihlíží.

Vtipným ale je, že po vyhlášení koncentrace řízení soudkyně náhle rozhodla o mediačním setkání, čímž vlastně koncentraci logicky přerušila, jsme si mysleli. Domnívali jsme se, že při přípravě na mediaci a při čekání na její termín, žádná ze stran nebude nabízet další důkazy protistraně, aby se na ně mohla k mediaci dodatečně připravit. Pokud se tedy dostanete nedejbůh do podobné situace, myslete na tento jejich taktický tah, který následně použili i u dalšího soudícího se nešťastníka vůči Radio ГA / ГA.

Další zásadou je, že z jednání se pořizuje zvukový záznam a na závěr protokol, které se stávají důležitou položkou každého soudního spisu. Ostatně, od toho tam je další do party a tou je zapisovatelka (tedy pokud si zápis nedělá sama soudkyně už v průběhu jednání). Platí zde ale jedno pravidlo – pokud je rozpor mezi zvukovým záznamem a písemným protokolem, důkazní přednost má logicky zvukový záznam.

Jednou z nejdůležitějších věcí u všech soudních jednání je vydávání poučení soudkyní jednotlivým stranám sporu, obzvlášť ve sporech, kdy je některá ze stran zastoupena pouze zástupcem, a ne advokátem, a tím apriori tahající za kratší provaz. Tímto zástupcem může být v tomto typu sporu kdokoliv a je jen na vašem zvážení, jestli si pro tyto účely zvolíte svého oblíbeného zedníka, řezníka nebo ráznou paní z vašeho oblíbeného krámku. Asi nejdůležitějším poučením je možnost namítat podjatost soudce (soudců), kterému věc náleží podle rozvrhu práce. Aby bylo zamezeno zneužívání námitek podjatosti jen k průtahům v řízení, je účastník povinen uplatit námitku nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde, resp. i v dalším stádiu řízení, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se sám o důvodu vyloučení soudce dozvěděl. Kdykoliv za řízení pak může účastník řízení námitku podjatosti uplatnit, jestliže soud účastníka řádně nepoučil o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří podle rozvrhu práce jejich věc projednávali a o ní rozhodovali.

Jak je tedy patrno ze zvukového záznamu, toto poučení bylo předneseno pouze pro stranu #MV(„Mgr. Prasátko“) a pouze on neuplatnil svoji námitku pro její podjatost. V písemném protokolu ale o tomto není „ani popel“, ba naopak se konstatuje, že nikdo neprojevil námitku podjatosti soudkyně. O významu tohoto její opomenutí svědčí i jeho snaha bojovat za soudkyni u odvolacího soudu do roztrhání těla s argumentem, že tomu tak nebylo a mávaje protokolem ze spisu si obrazně žádal od ní o podrbání za ouškem. Že by se spoléhalo na to, že do poslouchání zvukových nahrávek se nikdo jen tak nepohrne?

Nabízí se tedy otázka – očekávali jsme jiný scénář?

Popravdě, tehdy ještě ne.

Pojďme se tedy věnovat nesrovnalostem mezi zvukovými záznamy, uvedenými v tomto mém příspěvku jako jejich textovými přepisy a oficiálním písemným protokolem, který se stal součástí spisů. Jelikož soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) kreativně a z chodu, ostatně jak bylo u ní zvykem, rozšířila původní téma soudního jednání k diskriminaci i o jednání o neplatnosti výpovědi, uvádíme tak oba dva přepisy.

Buďte tedy prosím ke mně shovívavý a pokud mi budete chtít udělat radost, tak oceňte prosím alespoň „lajkem“ moji několikahodinovou práci při poslechu a přepisu událostí tak, jak se tyto toho lednového dne událi. Nebylo to vůbec příjemné poslouchání, a to ani po tak dlouhé době, to mi věřte. Proto nechť alespoň v několika větách zazní zde i moje mateřština v podání mojí sestry, která zde v nerovném boji tvrdě bojovala za očištění mého jména.

Zatím jsme ještě byli mazáni na chleba a nabízela se nám dokonce perspektiva slaďoučkého cukříku k tomu.

Tím, že jsme tento jejich cukr tehdy nechtěli vidět ani ochutnat, přišel už jen bič v podobě „mluvte česky“ a „jsme v Čechách, a proto se tady bude mluvit česky“. Když se moje sestra pak následně pokusila, a to vcelku úspěšně, mluvit česky, tak se jí dostalo odpovědi - „mluvte česky a pomalu, ať to tam můžu zapsat“. Ve výsledku si myslím, že celý tento „monster proces“ a způsob, jakým byl veden tímto obvodním ramenem spravedlnosti, nakonec vedlo k mému rozhodnutí si zažádat dodatečně o slovenské občanství.

Po úvodním představení účinkujících

pojďme tedy k jednotlivým přepisům.

1. Žaloba proti diskriminaci

Prepis - diskriminace - 05.01.2021.pdf

Stáhnout PDF • 144KB

Jak je ze zvukového záznamu patrno, soudního jednání jsem se nezúčastnil a byl jsem sestrou omluven, což je pravda, jelikož jsem seděl v práci na odpolední směně. V protokolu ve spisu jsem ale uveden, že jsem tam byl.

S odstupem času tak je možné vidět hlavní důvody jejich snahy změnit adresu žalované v žalobě proti diskriminaci. Jednalo se o žalobu, se kterou neměl žádný z nich v minulosti zkušenosti a potřebovali nutně získat čas. Vlastně nešlo ani tak o čas, jako spíše nás „uondat“. I když #MV(„Mgr. Prasátko“) byl vybaven plnou mocí obrazně „ke všemu“, vždycky mohl získávat čas čekáním na souhlas od nějakého fiktivního bosse z Washingtonu. U nás to bylo jednodušší – sestra měla moji plnou moc a mojí plnou důvěru.

Dalším společným koloritem všech jednání byla opět neúprosná snaha obou spravedlivých spojovat obě žaloby do té jediné. Malým zadostiučiněním bylo při opětovném poslechu, slyšet to jejich neodborné plácání se v problému, kterému vůbec nerozumí a jak se snaží ještě na poslední chvíli přepsat moji žalobu k jejich obrazu. Že rádoby nestranná soudkyně cítí neskonalou potřebu pomáhat profesionálnímu advokátovi žalované protistrany proti obyčejnému „ajťákovi“ a jeho zmocněnci, to je přesně ta parodie na spravedlnost, kterou jsme pak pořád od tohoto jednání až do posledního rozsudku vnímali.

Jako krásný příklad odborné způsobilosti v této věci je její tvrzení, že diskriminaci zejména žalobce shledává v odlišném přístupu konkurenčního boje a lobbingu mezi Barracuda Networks a Microsoft. Popravdě, když jsem toto poprvé slyšel, jenom jsem přetočil oči v sloup a se slovy „bože, ty to vidíš?“ jsem se snažil na to radši nemyslet. Nejspíš to pochopila tak, že mi Barracuda v podobě dravé ryby vyhrožovala a tím jsem se jako Microsoft administrátor cítil diskriminován. Jinak si to neumím vůbec vysvětlit. Našich 30 stran důvodů a příloh k tomu vůbec nezabralo?

Určitě v některém ze svých příštích příspěvků se k této její „světlé myšlence“ vrátím. To abyste mi uvěřili, že se to skutečně stalo a že se to objevilo i v jejím závěrečném rozsudku. Vždycky, když si to přečtu nebo poslechnu, mně napadá známá replika MUDr. Štrosmajera „o holubičce“ z oblíbeného seriálu z nemocničního prostředí.

Jelikož žijeme v Čechách, a i když nevěřím, že by mi někdo z vás záviděl si projít toto „martirium“ a nevzít si za to po 15 letech práce na sklonku svého produktivního věku oněch „mrzkých 10 platů“, uvádím tento svůj známý argument, kdy zaměstnanci OKD po podpisu dohody odkráčeli s 11 platy dle délky trvání jejich zaměstnání.

2. Žaloba na neplatnost výpovědi

Prepis - proti vypovedi 5.1.2021.pdf

Stáhnout PDF • 122KB

Boj v duchu „my toho odporného červa zašlapeme“ a uondáme, pokračoval z chodu a rychlým tempem dalším projednávaným bodem, až do okamžiku, kdy bylo nahrávání násilně soudkyní ukončeno. Když to nepůjde po dobrém, zakroutíme mu obrazně krkem „po bolševicku“, hlavně nech je to s požehnáním a až z jakoby dalekého „Vašingtónu“. Tehdy jsme tomu ještě pořád naivně věřili a popravdě – po osobních zkušenostech, kdy se důležité manažerské rozhodnutí nechávali vyhnít, případně delegovat na někoho „jiného“ (ať doopravdy, nebo jen naoko) – nás toto delegování odpovědnosti na někoho jiného vůbec nepřekvapilo.

Apropos, do dnešního dne se v Radio ГA / ГA údajně šíří fáma, že nikdo neví, kdo mně vlastně z práce vyhodil. Pominu-li fakt, že zázraky se od určitého věku člověka prostě nekonají a že běžně není běžná žena schopna porodit bez početí, tak výpověď byla v mém případě podepsána #KF("Kristina Fšetko").

Jakkoliv, snaha #MV(„Mgr. Prasátko“) o nelezení koncensu přes fiktivního schvalovatele vedlo k jednomu z jejich velice důležitému odkopání se.

Na všechny další jednání už doprovázela pana advokáta poslední z trojice spravedlivých #LA(„Leklá Andělka“), která to celé pojala jako svůj „stranický úkol“, řeklo by se terminologii předchozího režimu. Možná tím snad sledovala své zviditelnění se v potravinovém řetězci Radio ГA / ГA, kde dotehdy díky svým schopnostem byla pro ostatní zaměstnance spíše k politování a brána jako sboristka hrající záložní třetí housle. Budiž nám toho potvrzením fakt, že paralelně probíhající soudní pře s dalším zaměstnancem Radio ГA / ГA už probíhá mimo její zájem.

A tak v roli užitečného idiota od tohoto dne vyhlásila vůči nám svůj „džihád“.

Udělá se, nebo se oddělá? Už kolikátý v této kauze musel řešit stejné dilema, pamatujete předchozí příspěvky?

Jak vidno ze zvukového přepisu, byl to od počátku boj nerovný a dodnes jsem vděčný své sestře, že to s nimi dávala a mně náležitě hecovala.

Vždycky jsem ji říkal, že si neumím představit, že bych tam proti nim někdy seděl sám. Asi by mně ze soudní síně po několika minutách vyvedli, s finančním kontem zatíženým několika pokutami za pohrdání soudem, na což viditelně, dle jednoho z příštích zvukových záznamů spoléhali, a za ublížení na zdraví nejblíže sedících. I když jsem se dalších jednání statečně zúčastňoval v duchu „musíš si prožít své peklo“, činil jsem tak jenom díky silným dávkám magnézia a Lexaurinu. A taky díky tomu, že jsem byl jí motivován jednoduchým pravidlem – protože to se nedělá a jim to prostě nemůže takhle lehce projít.

Byli jsme pouze na začátku stěžejního roku 2021.

Čekali jsme na odpověď „paní Columbové“ z Washingtonu, neboli od #MV(„Mgr. Prasátko“), připravovali jsme se na případnou mediaci, jak nám ji možná nařídí #JH(„Dr. Hustá“), na další její vytýčená soudní jednání - a hlavně, na boje s dalšími větrnými mlýny.

Stále intenzivněji jsme cítili, že něco zajímavého nás čeká ve spisech (a to i mezi řádky), ve zvukových záznamech, které přeci nikdo neposlouchá, v monitoringu webu a v informacích, získaných dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Pořád jsme byli připraveni se sejít, rozumně se dohodnout a dodržet svůj závazek zdržet se jakékoliv veřejné publicity.

Dovolte mi tedy na závěr si vypůjčit jednu myšlenku jistého nejmenovaného advokáta, se kterým jsme se v uvedeném roce později setkali a jednali o možném zastupování. Bylo to v období, když už jsme výjimečně ztráceli zbytky iluzí a připravovali si svou "odvolačku" nadřízenému soudu.

Tento človíček mi byl sympatický svým smyslem pro realitu, a hlavně taky tím, že jako jeden z mála oslovených „měl čas“ pro naše možné právní zastupování vůči Radio ГA / ГA. Bohužel za své zastupování požadoval peníze, kterých se nám, na rozdíl od zástupce protistrany s neomezenými zdroji z peněz amerických daňových poplatníků #UTP("US Tax payer"), nedostávalo.

Ještě teď mně při těch slovech zamrazí.

Tak chcete peníze, nebo spravedlnost?

Tak zas někdy příště, bude-li nějaké.