Kde domov můj?

Kde domov můj je původně píseň o dvou slokách, složená pro postavu slepého houslisty v divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka z roku 1834. Píseň brzy zlidověla a stala se českou vlasteneckou hymnou, poté se její první sloka stala českou částí československé státní hymny, v níž byla následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). 

Tolik úvodem k dnešnímu mému dalšímu příspěvku, který v podstatě shrnuje hlavní body našeho dalšího boje s Radio ГA / ГA, který se rozhořel jednoho březnového dne léta páně 2023. Podobně, jako i Josefu Kajetánu Tylovi onehdy cenzura zakázala zařadit tuto píseň do báchorky Lesní panna aneb cesta do Ameriky (jak trefné!), vyřezávala ji z pěveckých sborníků a cenzoři ji řadili na seznam nebezpečných spisů. Ostatně, i zdejší trojice spravedlivých se postarala o podobně cenzorský majstrštyk.

Jak bylo popsáno v jednom z mých předchozích příspěvků “Dejte mu náhubek”, můj otevřený čtrnáctistránkový dvoujazyčný mail ze dne 8.3.2022, adresovaný především jejich nejvyššímu představenému a do schránek tehdejší věrchušky Radio ГA / ГA, u nich svým obsahem způsobil nebývalý myšlenkový průjem. Jeho spouštěčem byly informace, popisujícího na konkrétních příkladech křišťálově čisté praktiky a soudružské poměry na mém tehdejším pracovišti, odhalené pozadí našich vzájemných soudních sporů, podezření na jejich podivné vzájemné propojení s místní soudní mocí, a hlavně zjištěná manipulace s důkazy ve spisech. Obzvláště je rozvášnilo mé závěrečné odhodlání si tyto věci nenechat pouze pro sebe, ba co více, nakrmit jimi uši jejich donorů a všech, kteří o tom budou chtít slyšet.

Ostatně, něco jako BBGWATCH a USAGMWATCH zde, které jako hlídací psi střeží především způsob využívání zhruba $800 milionového budgetu USAGM neboli peněz amerických daňových poplatníků, poukazujíce při tom na podivnosti v aktivitách managmentu jim podřízených subjektů, včetně Radio ГA / ГA. Je zajímavou informací, že zakládajícím členem tohoto projektu byl v roce 2008 i pozdější bývalý nejvyšší v jeho potravinovém řetězci.

Tehdy jsem si naivně myslel, že tato má aktivita rozpoutá konečně nějakou komunikaci mezi námi. Ještě jsem tehdy nechápal, jak se dá jednoduše zbavit zaměstnance bez detailního prošetření důvodů jeho výpovědi, tedy v podstatě pouhým místopřísežným prohlášením nadřízeného, které se dodatečně vylepší „Photoshopem“. 

Jak to tehdy konstatoval odvolací Městský soud v Praze? Že zaměstnavatel má právo vyhodit svého zaměstnance? V podstatě něco v tom smyslu.

A co na to místní věrchuška?

Po přečtení tohoto mailu zasedla, na doporučení #LA („Dr.Leklá Andělka“) rozhodla o delegování této patálie na jejich smluvní advokátní kancelář zastoupenou #MV („Mgr.Prasátko“), pilátovsky si nad fakty zde uvedenými umyla ruce a pro tentokrát přenechala „Černého Petra“ své nejvyšší personalistce.

Tato mi po více než měsíci nečinnosti dne 12.4.2022 s lehkým srdcem nadčlověka stručně odpověděla následující:

Pro ty z vás, kteří nevládnete jazykem Anglosasů se zde zjednodušeně píše, že mně předhazují svým advokátům, čímž celou tuto věc pokládají za vyřešenou a nechtějí dále o mně už více slyšet.

Zde bych chtěl uvést, že jsem je neuposlechl a v následujících týdnech jsem se se svými podezřeními a zjištěními podělil písemně s inspekčními orgány OIG a USAGM přímo za velkou louži.

O výsledku pak poreferuji někdy příště.

Holt, měl jsem pořád vůli se dohodnout a vyjednávat.

---

Hledání domova

Jak jsem uvedl kdysi v některém ze svých předchozích příspěvků, jednání zdejších orgánů státní moci vůči mně mě stále více přesvědčovalo, že tato země se stává pro mě stále méně „mou zemí zaslíbenou“. A tak jsme, ve spolupráci se svou sestrou, začali ruku v ruce pracovat na tom, abych získal zpět své „čobolské“ občanství, kterého jsem se musel vzdát povinně na začátku roku 1993. Nakonec obrovská byrokracie s tím spojená byla poražena a já jsem opět, po téměř 30 letech, získal své odebrané slovenské občanství zpět.

Stal jsem se tak v roce 2020 dvoj občanem. S trvalým pobytem na Slovensku, tamní občankou, pasem, pracovní smlouvou, bankovním účtem a vlastnickým podílem na nemovitostech v katastru nemovitostí. Zapojil jsem se aktivně do tamního společenského života, do voleb a s plány se zde do několika let přestěhovat a taky tam obrazně dožít.

Mail z personálního oddělení Radio ГA / ГA jsem chápal jako sdělení, že pokud s námi něco chcete, tak se obraťte „na lampáren“, myšleno na našeho právního zástupce #MV („Mgr. Prasátko“), protože „My“ zde máme všechno křišťálově čisté a víc to ani křišťálově čistším být nemůže, jak říkal na svou obhajobu po provalení jistého průseru v parlamentu kdysi jistý český premiér.

Pochopil jsem to tak, že jim je jedno, jestli se o těchto svých zjištěních podělím s někým, kdo jim „přispívá na mlíko“.

A tak se den se dnem sešel a týden po odpovědi na můj otevřený dopis se dne 21.4.2022 v 15:10 dostavil #MV (“Mgr.Prasátko”) osobně na podatelnu Obvodního soudu pro Prahu 10, složil kauci 10 000 Kč, zaplatil na místě kolek, podal na mně žalobu a zařídil, aby to projednával senát “16C” (jak je patrno z podacího razítka).

Dle veřejného “rozvrhu práce” obvodního soudu totiž “předběžko” by nemuselo skončit ve spravedlivých rukách tohoto senátu, a tak bylo nutné osobně to štěstí trochu popostrčit.

Digitalizace pomocí komunikace přes datové schránky musela jít teď pochopitelně stranou.

Dne 19.5.2022 mi přistálo v datové schránce “Usnesení” ve věci žaloby proti mně. Text žaloby Radio ГA / ГA byl „o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění důvěrných a citlivých informací“.

Naší partě spravedlivých stačilo 3 týdny na to, aby známý soudní senát “16C”, projednávající všechny minulé i příští kauzy Radio ГA/ГA, se sešel, zasedl a standardně spravedlivě rozhodl.

Pochopitelně v můj neprospěch a opět beze mě.

Nepříjemné na celé věci pro mě byl fakt, že tak tentokrát soud rozhodl formou neprodleného “předběžného opatření”. Na druhé straně musí být pro zdejší lidi potěšující vědět, jak bryskně fungují soudy, obzvlášť když se jedná o záležitosti “aspeňáků”. A důvod? Umírali by údajně novináři, kdyby se někdo, myšleno – nějaký jejich nadřízený za mořem – dozvěděl o pozadí celé této kauzy. O umírajících novinářích zde šlo, jak už to bývá v podobných případech pokaždé, až na druhém místě.

Většinu z tohoto “předběžka” je možné si přečíst v příspěvku “Dejte mu náhubek” a návod na to, jak to celé zařídit v rekordně krátkém čase, je popsáno zde “Mičánecká losovačka”.

Možná vás napadá, proč jsem všechno toto zařadil do sekce “Hledání svého domova”?

Je to ono občanství a trvalé bydliště v jiném státě.

Jelikož jsem byl tentokrát v pozici žalovaného já, nastala situace, že soudní řízení bylo zahájeno advokátem #MV(“Mgr. Prasátko”) ze zvyku u soudu, který je odvozený od adresy mého bydliště. To mě postavilo do horší situace, neboť jsem to měl daleko do soudního spisu i na ústní jednání soudu, což ve výsledku mělo znamenat pro mě zvýšené výlohy při aktivní účasti v soudním řízení.

Tím, že jsem byl žalován Radio ГA/ГA u místně nepříslušného soudu, tedy u Obvodního soudu Praha 10, se soud svým předběžným opatřením – v podstatě se sešel beze mě a rozhodnul opět beze mě – dopustil vůči mně protiprávního jednání tím, že to měl buď sám poznat a ještě předtím, než začne jednat ve věci samé, věc postoupit místně příslušnému soudu, nebo se to mohl dozvědět ode mne, a to zejména na základě námitky místní nepříslušnosti, o které musí rozhodnout a případně věc postoupit. Třeba i jinému soudnímu senátu. A to by určitě nebyl soudní senát “16C”!

Asi je nabíledni se domnívat, že jsme se proti tomuto „předběžku“ okamžitě a ve stanovené lhůtě odvolali. Pokud bychom tak totiž včas neučinili, bylo by vymalováno a jejich žaloba na mně by byla z naší strany prohrána. Předběžné opatření je totiž velice silný právní nástroj a rozumné soudy ho používají jako šafránu.

Takto se to hraje mezi velkýma kluky a holkami!

Myslím si, že se s výše uvedeným scénářem tak trošku počítalo.

O argumentech, které jsme použili v odvolání proti tomuto “předběžku” - snad až někdy příště. Podstatnějším faktem však je, že jsme tímto včasným odvoláním dosáhli toho, že jsme se konečně mohli k této žalobě vyjádřit na řádném soudním jednání, naplánovaném na 11.1.2023 odpoledne, a to osobně.

Domov přede mnou, domov za mnou

Takže proběhlo dalších 8 měsíců a my jsme den před termínem jednání nasedli v Trenčíně do sestřino auta a vyrazili na další cestu, tentokrát na 400 km pouť směr soud Praha.

Plán jsme měli jasný – poznat osobně zástupkyni soudkyně #JH(“Dr.Hustá”), o což jsme byli tím předběžným opatřením přirozeně ochuzeni, a hlavně - konečně přednést naši námitku místní nepříslušnosti v této věci.

Pro pořádek uvádím, že námitka místní nepříslušnosti se může učinit jen v rámci prvního procesního úkonu, adresovaného soudu (zejména první vyjádření k žalobě, adresované soudu na jeho výzvu nebo i bez ní). Toliko suchá teorie. Uvidím, jaká bude praxe, jsem si tehdy pomyslel.

Na chodbě jsme potkali #MV(“Mgr. Prasátko”) v tradičně dobré náladě a v doprovodu mladé slečny, soustavně něco štěbetající a s obdivem k němu vzhlížející. Vyhodnotil jsem ji jako příslušnici jeho fanklubu a že si ji zde do soudní síně přivedl, aby jí ukázal v právní praxi jak se má zametat s “dezoláty”. Později jsme však zjistili, že se jednalo o příslušnici jiného fanklubu, a sice fanklubu #LA(“Dr.Leklá Andělka”), a že důvodem jejího vysláni bylo, aby ji podala po svém návratu do práce detailně plastický raport.

A kde byla #LA(“Dr.Leklá Andělka”?

Od námi vyhraného odvolání ve věci “diskriminace” na Městském soudě Praha nás přestala oblažovat svou přítomností.

Jak už to bývá zvykem, předložili jsme oba své slovenské osobní doklady a sedli jsme si do lavice, která měla být pro tentokrát pro nás nezvykle z druhé strany frontové linie. Zazněl signál a paní soudkyně otevřela soudní jednání tím, že zopakovala to, o čemž jsme už stejně všichni věděli. Aniž by nás poučila o tom, na co mám jako žalovaný nárok a případně nás vyzvala, jestli k žalobě máme nějaké připomínky, obrátila se na #MV (“Mgr. Prasátko”), žmoulajícího v ruce štos papírů, úhledně svázaných provázkem barvy trikolory s dotazem, jestli něco má, čím by chtěl třeba svou žalobu doplnit.

Ve svém typicky „Hujerovském předklonu“ ji předal své papíry a začal k nim něco drmolit.

V právní praxi se tomu říká jako o předání důkazů „krátkou cestou“, si myslím. O "Hujerovském předklonu" ale OSŘ mlčí, to vím zcela určitě.

Najednou jsme začali mít neutuchající pocit, že tento náš „pražský trip“ se vyvíjí opět v „prohraný mač“, ve kterém budeme tradičně pouze v roli statistů. Chtěli jsme tomu zabránit a nevšímajíce si výrazné hnědi jeho nosu jsme se paní soudkyně ústy mé sestry přímo zeptali:

„Vážený soud. Máme to brát tak, že soudní jednání už začalo? Protože my bychom chtěli dle soudního řádu ještě před začátkem jednání přednést svoji námitku.“

Nastala trapná scénka, kdy soudkyně v nastalém tichu nechtěně žmoulá papíry pana advokáta a tváří se, že neví, co s nimi dělat. Brunátný pan advokát těžce dosedá na židli a v hlavě si přemítá učivo prvního ročníku svých magisterských studií, nechápaje „wo co nám zde sakra tentokrát gou“.

Do dlouhého ticha, které náhle opanovalo místnost 302 „Mičánecké fabriky na spravedlnost“, se najednou ozvalo její úsečné – „No tak prosím!“

A bylo to venku.

Podali jsme námitku vůči místní příslušnosti tohoto soudu s odůvodněním, že obecným soudem pro mne, jakožto fyzické osoby, je okresní soud, v jehož obvodu mám bydliště, takže by tím soudem měl být Okresní soud v Trenčíně. Prostě na Slovensku.

O pana advokáta se pokoušely mdloby a náhle ucítil, jak ztrácí podporu svého jednočlenného dámského fanklubu.

Místní rameno spravedlnosti si konečně uvědomilo, že ještě před chvíli diktovala do zápisu iniciály z našich slovenských občanek a s němým dotazem se obrátila opět na advokáta, lapajícího po dechu.

Z jejího výrazu se dalo vyčíst – tak co s tím uděláte?

Najednou si uvědomil, že už jeho původní žaloba byla podána na nesprávný soud a že jeho touha po projednávání tohoto "monstr procesu" právě u tohoto soudu vyšla navniveč. A je tedy vůbec platné to mimořádné opatření?

Musí se z toho dostat! Je přeci na domácí spřátelené soudní půdě, ne? Jde přeci o jeho reputaci?!

Pan advokát popadl dech a hlasem plným potlačovaného vzrušení začal chrlit důkazy toho, že tímto procesem, až do jeho hořkého konce, si musím projít právě na Obvodním soudě Praha 10 a jedině u tohoto senátu “16C”.

Začal detailními informacemi o mé nemovitosti na Praze 10, o mém trvalém bydlišti taky tam, o mém účtu v UnicreditBank a zakončil to průhledným argumentem, že přeci všechny předchozí naše společné kauzy řešil právě zdejší soud!

Poslední argument z kategorie “právnická přípravka” jsme shodili ze stolu jako první našim jednoduchým argumentem – v předchozích našich žalobách jsme byli v pozici žalobce a on zastupoval žalovanou, tedy Radio ГA / ГA, podnikající jako právnická osoba na adrese na Praze 10.

Argument mé platby za jeho vítězství v našich společných sporech z jednoho z mých českých účtů byl stejně na vodě, jako i jeho informace o mém trvalém bydlišti na Praze 10. Věděl velice dobře, že pojem trvalé bydliště je “pouze” statistický údaj.

A tak se vytasil s informacemi, ze kterých tentokrát padla sáňka nám.

Náhle mi začaly dávat význam všechny ty narážky na moji bytovou situaci už z prvního jednání z ledna 2021 před #JH(“Dr.Hustá”) o tom, že stejně jsem, i po tom jejich vyhazovu, už zaměstnán a nepožívám ohromných vymožeností místního “pracáku” a že to rozhodně není tak, že ztrátou zaměstnání před blížicím se svým důchodem trpím, a že prostě není důvod k dohodě a k vzájemnému finančnímu vyrovnání.

Vrcholem však byla informace #MV (“Mgr. Prasátko”), kterou soudkyni přednesl jako trumf ze snůšky lejster, ukrytým až někde u jejiho dna. Byly to informace o detailech mnou vlastněné nemovistosti (bytové jednotky), které nejspíš získal svou neutuchající pílí z “Katastru nemovitostí”, a to včetně rozměrů, adresy a čísla popisného. O její tržní ceně takticky pomlčel a nějak jaksi nevěřím tomu, že by i po ní nepátral. Tato informace by se přeci při nějakém příštím lámání chleba mohla hodit, nemyslíte? Třeba při argumentaci, že nemám peníze na nějaké “neočekávané” soudní poplatky?

Najednou mi začala dávat smysl i informace od zdejšího poskytovatele, že pravidelně ráno, shruba po snídani, odpoledne, shruba poobědě a večer, zpravidla před spaním, se “stejný účet” přihlašuje krátce na zdejší stránky a sleduje pozorně zdejší obsah.

Odhadem poslední 3 roky a zhruba od okamžiku podání “náhubkového” předběžného opatření vůči mně.

Dodatečně jsem si uvědomil, že právě z onoho lejstra musel mít informace, dle kterých mi mohl dne 20.1.2020 “nějaký neznámý pseudopolicajt”, v bytovém domě o 182 většinou neoznačených bytů, cinknout zrovna u mých dveří a osobně mi v roli pošťáka doručit moji výpověď ze zaměstnání.

Více o těchto praktikách bylo popsáno v článku “Inkvizitoři a kacíři XXI. století“.

Reakce soudkyně byla nabíledni. Nechala vyklidit sál a odebrala se na 15 minut do kanceláře studovat katastr nemovitostí.

V jeho tváři se zrcadlilo napětí jako před prvním randem s vidinou následného přespání v cizím bytě.

Po návratu do síně soudkyně potvrdila, že takováto informace v katastru skutečně uložená je.

O tom, že to vůbec nic nepotvrzuje a že ve světle předložených slovenských dokladů tuto statistickou informaci toto spíše znevěrohodňuje, prošla mlčením. Navíc důkaz o tom, jestli tuto nemovitost pouze nepronajímám, jestli na ní mám opravdu trvalé bydliště, jestli tam bydlím já, nějaký ukrajinský uprchlík, nebo zde přespává pouze můj fiktivní pes, aktuálně neměl. A tak tehdejší zasedání k velké nevoli pana advokáta ukončila a dle zákona postoupila na Nejvyšší soud České republiky k rozhodnutí.

Následující část by se hodilo spíše uvést v části “Užitečné odkazy”, ale na dotazy některých z vás uvádím zde.

---

“Podmínku místní příslušnosti soud zkoumá buď z vlastní iniciativy, nebo z iniciativy účastníka řízení. Námitka nedostatku místní příslušnosti není obsahově ničím jiným než podnětem, jímž účastník soud vyzývá k tomu, aby zkoumal svou místní příslušnost. Tento podnět nemusí být nijak zdůvodněn, pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost. Účastníku objektivně vzato nic nebrání v tom, aby již ve svém prvním podání, jímž se na soud obrací, upozornil na případné nedostatky žaloby, aby zároveň vyjádřil pochybnosti o místní příslušnosti soudu a právě vzhledem k těmto pochybnostem namítl nedostatek místní příslušnosti soudu. Soud, má-li na základě takové námitky svou místní příslušnost zkoumat, se pak neobejde bez toho, že žalobce k doplnění potřebných údajů vyzve. Zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.”

---

Po opuštění soudní síně jsme využili jedinečnou příležitost jednat s panem advokátem konečně tváří v tvář a pokusit se ho oslovit na chodbě Mičáneckého komplexu s jednoduchou otázkou, jestli by nebylo jednodušší, kdyby se sešel s našim slovenským advokátem a projednali možnosti mimosoudního smíru společně, třeba u nás na Slovensku, kam jsme ho pozvali.

“Na Slovesko? Nikdy!” A taky nejsem žádný “Prasátko”,

S těmito slovy utekl spěšně od nás pryč, zanechajíc nás, včetně svého jednočlenného fanklubu, stát v němém úžasu na chodbě zdejšího soudu.

Tehdy jsme definitivně pochopili, že svou účast při zastupování Radio ГA / ГA ve věcech všech našich společných žalob bere pouze osobně, a že se z jeho jednání vytratila ta všude deklarovaná morálka a čest, kterou by se měl při zastupování svého klienta, jako člen “Advokátní komory”, řídit a jí bezvýhradně ctít.

Je proto pochopitelné, že jsme se před nějakou dobou na toto jeho chování (a nejen na to) zeptali právě tohoto profesního sdružení.

O výsledku podnětu a jejich odpovědi naň zas až někdy příště.

Kde domov můj?

Po návratu do Trenčína jsme zkompletovali všechny potřebné podklady k právě podanému podnětu a odeslali s předstihem Obvodnímu soudu Praha 10. Chtěli jsme, aby Nejvyšší soud, kam náš podnět z obvodního soudu mířil, obsahoval všechny potřebná fakta.

Jednalo se zejména o potvrzení o trvalém pobytu na adrese na Slovensku, potvrzení o pravidelném placení likvidace komunálního odpadu tamtéž, potvrzení o získaném občanství Slovenské republiky a o složeném slibu Slovenské republice, kopie občanského průkazu, cestovního pasu, výpis z Katastru nemovitostí o vlastnictví podílu na pozemcích a nemovitostech na Slovensku, potvrzení o vlastnictví bankovního účtu v místní slovenské bance, místopřísežné prohlášení osob, potvrzující můj pobyt na Slovensku na adrese mého trvalého bydliště, potvrzení od zaměstnavatele a z personálního oddělení tamtéž.

Dle známého “kdo je připraven, není překvapen” jsem si začal s předstihem hledat slovenského advokáta k zastupování před soudem.

Začlo se žádostí k české “Advokátní komoře” o jeho zapsání do registru euroadvokátu, zaplacením nemalého administračního poplatku a doplněním adresy pro korespondenci někoho z České republiky.

Byrokracii bylo učiněno zadost a čekali jsme na rozhodnutí “Nejvyššího soudu”.

Nepřipouštěli jsme si v tomto ohledu nějaké překvapení.

Nemůžou mně přeci přinutit obhajovat se spravedlivě před soudem, který není mým soudem a taky přinutit mně formálně bydlet tam, kde není domov můj!

Před pár dny jsme se dozvěděli, jak to všechno u „Nejvyššího soudu“ dopadlo. A jelikož trochu toho napětí nezaškodí, budeme vás ještě chvíli napínat.

Ale o tom zas někdy příště, bude-li nějaké…