Jak čistit dočista do čista

Začátek června 2020 mně zastihnul v nové firmě a na novém pracovním místě. S vědomím, že boží mlýny skutečně melou, jsem přijal v oněch dnech se zadostiučiněním zprávu o tom, že moji bývalí šéfové, #RC(„Remotely Controlled“) a #JS(„Joints Smoker“), opustili ve spěchu náš kdysi společný ústav. Obě žaloby i moje první trestní oznámení byly podány, a tak jsem jako nezkušená prvorodička s mírným chvěním v podbřišku čekal, co mi přinesou dny příští.

Věřil jsem v samočistící mechanizmus této věhlasné společnosti a naivně přecenil její snahu tak opravdu činit. Myslel jsem, že čistící prostředky i interní postupy už byly vydány a generální úklid je konečně na spadnutí. Že při této akci dojde i na praní špinavého prádla se dalo „by default“ očekávat, vždyť i toto patří k dosažení každé čisté domácnosti. Je jen technologickou otázkou, kde a jak účinně se pere.

Po tom, co se právní oddělení Radio ГA / ГA v čele s #LA(„Leklá Andělka“) dozvědělo ze soudu, že své výhrůžky myslíme vážně, kontaktovala jejich štědře americkými daňovými poplatníky #UTP(„US Tax payer“) placenou advokátní kancelář, konkrétně #MV(„Dr. Prasátko“), aby nám se sestrou rozumně a politicky korektně domluvil. Sestra se tehdy totiž ujala mého bezplatného právního zastupování v roli „zplnomocněnce“ a tak jsme se pustili do vyjednávání. Jako první aktivita „žalované strany“, tak se od toho dne Radio ГA / ГA nazývalo, byla snaha advokáta #MV(„Dr. Prasátko“) nám politicky vysvětlit, že pokud se tedy chceme za každou cenu s nimi soudit, což nám tedy moc nedoporučují, tak ať zvážíme sloučení našich obou žalob do jediné. Prý to je stejně o tom samém, tak že nechápou, proč chceme platit za každou z nich předepsaný soudní poplatek tisíc „ká“.

Tehdy jsme ještě plně nechápali jejich „dobrosrdečnou radu“ i to její „křišťálově čisté“ pozadí, a tak se jejich snaha, v tomto pomyslném prvním kole šetřit nám soudní výdaje, minula účinkem.

Byl to z jejich strany takový malý průzkum bojem, řekli by specialisti na vojenskou vědu. V úklidové terminologii se tomu říká – sklidit překážky a pak už jen čistit dočista do čista.

Pak se chvilku nic nedělo, až náhle naše komunikační „silencio“ přerušila paní soudkyně s žádostí o upřesnění „petitu“ do obou podaných žalob. Přiznám se, že toto slovo jsem slyšel ve svých skoro šedesáti letech poprvé a popravdě jsem si nejprve myslel, že tato hodná paní se, v této pro mě těžké situaci, zajímá prioritně o můj žaludek a chuťové pohárky. Po vysvětlení tohoto právního výrazu „tou chytřejší z našeho týmu“ jsme se tedy pustili do upřesňování toho, „vo co nám těmi žalobami vlastně gou“ a co v nich „žalovaná strana“ ne a ne najít.

Pojďme tedy krátce k těm nešťastným žalobám.

1. Žaloba první

V té první ze dne 25.3.2020, týkající se žaloby na neplatnost mé výpovědi dle § 72 Zákoníku práce, jsem se na více než 30 stránkách plus stejném počtu přílohách snažil popsat to, co mi na ní od začátku vadilo. Jednalo se zejména o nerespektování mnou předložených důkazů, o nemožnost se k ničemu z obvinění vyjádřit (popsáno zde), o porušení Zákoníku práce ve vztahu k ukončování pracovního poměru výpovědí podle §52 písm. g.), zejména v souvislosti s absencí popisu práce (funkci administrátora O365 jsem vykonával 5 let bez popisu práce a bez zaškolení), o neprojednání výpovědi s odbory dle §61 odst. 1 zákoníku práce, o formální nedostatky v podepsané pracovní smlouvě a jejím dodatku z roku 2018 a hlavně - o snahu svalit odbornou a manažerskou impotenci #RC(„Remotely Controlled“) na mně.

Pokud byste se někdy v budoucnu chtěli pustit, a to i po přečtení tohoto mého blogu, do podobné pošetilosti, je důležité nezapomenout ve lhůtě nejpozději do rozhodnutí soudu (doporučuji do 2 měsíců od účinnosti obdržené výpovědi) uvést, že dle §69 odst. 1 trváte na tom, aby vás tento „ústav“ i nadále pak zaměstnával, a to bez zbytečného odkladu. K tomuto se pak váže i pravidelné připomínání se každý měsíc s povinností vám vyplatit ušlou průměrnou mzdu, z čeho si pochopitelně budou dělat srandu. Přesto, na tento postup prosím nezapomeňte, protože by se vám pak mohlo stát, že nedej bože po vámi vyhraném sporu vám nakonec žalovaná strana ukáže tak maximálně „fakáč“.

Pak to může po více než dvou letech neúspěšného praní a čištění končit třeba takhle.

Právo je jedna věc, ale buďme realisti. Umíte si představit, že po vyhraném soudu vás Radio ГA / ГA a jeho management přijme zpět mezi sebe dle známého slovanského „co jsme si-to jsme si“, a to zejména po tom, že jste si jako poslední položka v jejich potravinovém řetězci dovolili je tahat po soudech?

Proto je tento postup důležitý pouze z hlediska možného finančního zadostiučinění a dalšího následného tahání se po soudech.

2. Žaloba druhá

V této druhé ze dne 20.3.2020, týkající se žaloby dle § 10 ods. 1 Zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), jsem se na více než 20 stránkách plus přílohách snažil popsat to, co mi na chování zaměstnavatele v poslední době v této oblasti vadilo. Jednalo se zejména o nerespektování mých doporučení v oblasti počítačové bezpečnosti a infrastruktury, o nemožnost se v této oblasti a ani jiných na rozdíl od ostatních vzdělávat, o diskriminaci z důvodu věku při funkčním postupu, o povinnosti vykonávat pracovní pozici bez zaškolení a bez definování pracovních povinností, o skrytém bossingu, o otevřeném „cyberstalkingu“, o přidělování nesmyslných úkolů a o selektivním porušování zákoníku práce výhradně vůči mé osobě (blokování přístupu do personálních složek, nerespektování výstupních procedur po skončení pracovního úvazku, nestandardní doručení výpovědi), o nerovném zacházení vůči mé osobě při řešení problémů - prostě dělání všeho možného ve snaze mě „vyzmizíkovat“.

Možná tehdy nevýznamným, ale jak jsme později zjistili naopak důležitým detailem těchto námi podaných žalob, byla jejich adresace.

Obě žaloby byly písemně odeslány na soud místní příslušnosti a „žalovaná strana“ byla v obou žalobách označena přesně dle jejího názvu v platném obchodního rejstříku, tj. americká adresa plus její česká adresa jako organizační složka.

Dalším důležitým detailem, který jsme si tehdy ještě neuvědomovali, je způsob přidělování konkrétního soudního senátu k jednotlivým žalobám.

Na soudě místní příslušnosti a možno říct globálně v České republice (na rozdíl od „méně demokratických zemí“, jako třeba Slovensko), se soudkyně (rozuměj soudní senát) přiděluje na základě „rozpisu práce“. Jedná se o veřejně dostupný dokument, který občas bývá „nešťastně“ skryt na oficiálních web stránkách soudů, ve kterém jsou uvedeny všechny soudní senáty a jejich složení se jmény soudců, s jejich identifikačním označením (třeba jako „16C“) a s jejich specializací (zpravidla v procentech).

Kým v jiných „méně demokratických“ zemích se přidělují soudci na základě generovaného přidělení přes speciální software, čímž je zabezpečeno to, aby konkrétní soudce nedostal předem vybraný případ a byla tak zabezpečena jakási elementární spravedlnost založená na matematické náhodě, zde u nás tomu tak ještě stále ve většině případů není. Tak se může stát, že i žaloby, které byly k soudu doručeny v různém čase a týkající se konkrétní společnosti, řeší pořád stejný a předem známý soudní senát.

Trochu taková, v našich „luzích a hájích“ dobře známá „Karlovarská losovačka“, by se dalo říct.

Při této příležitosti připomínám prorocké vyjádření #MV(„Dr. Prasátko“) o soudkyni, která je údajně na nás už „celá žhavá“ a že s námi náležitě zamete.

Ale co s tím?

Jak systémově zabezpečit, aby obě žaloby přistáli na stůl a ke spravedlivým rukám oné, tehdy ještě pro nás neznáme, paní soudkyně? Jak to zařídit, aby to proběhlo stejně, jako mnohokrát předtím? A šlo by to udělat ideálně tak, aby se to mohlo stát precedentem i pro ostatní případy v budoucnu?

Už v té době přeci jen směřoval k jejím spravedlivým rukám další případ nešťastníka z Radio ГA / ГA a potencionálně s podobnými žalobami.

Hm. Pracovní právo? To má po léta na obvodě na 100 % ona, s tím nebude problém. Ale co ta diskriminace? Ach jo, tady má 0 % a s trochou nadsázky by se dalo říct, že na obvodě je to hodně podobné. Prostě prekérní situace ala „kde nic není, tam ani smrt nebere“. Tak jak to jen zařídit?

A tak spravedliví přicházejí s nápadem. Buď nás přesvědčí, že se to spojí do jedné žaloby „na neplatnost výpovědi“ a tím pádem se bude klasicky „zametat“, nebo se upraví žaloba „proti diskriminaci“ na něco, co ve výsledku skončí taky „zametáním“, ale probůh hlavně u stejného soudce!

Neznáme zatím otce této geniální myšlenky, ale výsledek byl opravdový majstrštyk.

Vzala se tedy naše žaloba proti diskriminaci a umazalo se z adresy „žalované strany“ ta část, kde se objevují informace o organizační složce Radio ГA / ГA, tedy o její pražské adrese. Žalovanou stranou se tak škrtem pera stala americká firma, spadající do žalob z kategorie „cizina“, kde díky své specializaci z uvedeného rozvrhu práce se už může bez problémů opět spravedlivě soudit a rozhodovat dobře známým soudním senátem!

Bylo tedy zameteno a předběžně i uklizeno. Zatím ale jen tak nasucho a kdeco bylo odklizeno pod koberec. Na generální úklid byl přeci pořád ještě čas.

A tak jsme dostali přiděleny své dvě čísla soudních případů, když jsme tedy na nich tak neúprosně lpěli, dostali přidělenou stejnou soudkyni #JH(„Dr. Hustá“), když to tak ten systém „křišťálově čistě“ rozhodnul a náš první termín setkání, stanovený na 4.6.2020, se kvapem blížil.

Dne 8.5.2020 jsme tedy upřesnili petit žaloby proti diskriminaci, k čemuž jsme byli soudem několik dní předtím vyzváni. V podstatě jsme požadovali upuštění od tohoto jejich chování, o projev pochopení a o omluvu. Domnívali jsme se, že na základě dodaných důkazů pro Radio ГA / ГA nic neskousnutelného (viz otisk níže).

Hlavně ať se s námi začnou konečně vážně bavit!

Tato schůzka, naplánovaná na „magický datum“ dne 4.6.2020 (viz datum vzniku „místopřísežného prohlášení" #RC(„Remotely Controlled“), nebo den, kdy jsme dostali odpověď na dotaz o stavu vyšetřování od „pomahačů a chráničů“), byla označena soudkyní jako informativní výslech a týkající se pouze žaloby k diskriminaci.

Až dodatečně jsme si všimli, že už i tento oficiální „zvací“ dokument obsahoval soudem upravenou adresu žalované strany.

Ti z vás, kdo jste měli někdy tu smůlu a mohli se zúčastnit projednávání nějakého svého nebo cizího příkoří v Justičním paláci na Mičánkách mi dají určitě za pravdu, že působí dojmem továrny na spravedlnost cvrnknutou odjezdovou halou Wilsoňáku. Na rolovacích obrazovkách a v reálnem čase zde běží celý den „kdo, proti komu a kde“ a tam někde mezi příjezdy a odjezdy odněkud někam se brzy zobrazí i to moje jméno. Kam mně nasměřuje?

Škodou je, že už do vínku si tato budova nesla nálepku předražené stavby a chyb v přípravě projektů. Jakkoliv, tato pýcha soudnictví obsahuje údajně 98 soudních síní, 38 místností pro utajené výslechy, 30 vazebních cel, velký dražební sál, informační kanceláře, podatelny, studovnu pro nahlížení do spisů, odbornou knihovnu nebo třeba jídelnu pro zaměstnance. Celý areál je propojen podzemními chodbami, a i provoz uvnitř stavby je rozdělen na dvě části, aby se soudci a státní zástupci dostali do styku s veřejností, jednou tedy i s námi, zásadně až v jednací síni.

Přivítala nás velice příjemná a přirozeným respektem obdařená soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) ve svém slušivém župánku a po úvodním neformálním oboustranném plkání na téma COVID, doprava na dálnici mezi Slovenskem a Českem a o počasí, jsme se konečně posunuli k meritu věci. Překvapilo nás, že zde nevidíme protistranu, na kterou jsme se velice těšili.

Zůstala tak pro nás, až do termínu našeho dalšího setkání v lednu 2021, příslovečnou paní Colombovou.

Po úvodním představení se a po předložení pověřovacích listin nás začala pomyslně pomazávat „mazlákem“ a jemně „šúrovat“ (výrazy ze základní vojenské služby, pozn. autora). Že prý jestli je nám jasné, že tento spor může trvat léta, jestli si uvědomujeme, jak u toho budeme finančně krvácet, zejména když to vůči Radio ГA / ГA povedeme přes dvě žaloby?

Po této argumentaci se nám hned rozsvítili všechny výstražné kontrolky a nevypnulo je ani její ubezpečení, že jako bývalé Čechoslovačce ji nevadí náš kdysi společný česko-slovenský jazyk a klidně můžeme „mluvit tak, jak nám narostl zobák“ a dokonce i bez roušky.

Nezabralo to na nás a tvrdošíjně jsme ve věcech žalob trvali na svém.

Protože nám zůstal, dle ní, ještě nějaký čas, milá paní soudkyně pokračovala i mimo body předvolání v rozmluvě k žalobě o neplatnosti výpovědi. Jelikož ani zde se dle její představy nepovedlo dojít k navrhovanému cíli „to radši čestně zabalit a nenatahovat se s nimi“, po 70 minutách toto plodné „mlácení prázdné slámy“ ukončila.

Odcházeli jsme z tohoto chrámu spravedlnosti s přesvědčením, že budeme muset co nejdříve požádat o nahlédnutí do obou spisů a najít, co za dodatečnou špínu na mně tam ještě po jejich úklidu najdeme.

Byli jsme zatím pouze na počátku cesty, plni elánu a taky plni té příslovečné nerozvážnosti, díky čemuž jsme se těšili, co nám přinese naše první setkání „s nimi“.

Nevím, jestli to bylo důsledkem následného generálního úklidu, ale z tohoto „velice otevřeného“ informativního 70minutového výslechu se nedochoval žádný zvukový záznam. K naší žádosti nám bylo vedením soudu v osobě #RV(„Dr. Veverička“) sděleno, že v této soudní místnosti ještě nebyl v tom čase namontován odposlech. To, že existují i jiné běžně používané záznamové prostředky (diktafon, mobilní zařízení) a že takovýto druh záznamu je vyžadován a má přednost před tím písemným, nám bylo radši zamlčeno. Na naší zvláštní žádost o vydání alespoň toho písemného, který jsme při kontrole ve spisech postrádali, jsem si nakonec po skřípění zubů soudkyně #JH(„Dr. Hustá“) odnesl tento nepodepsaný zjednodušený protokol.

Tomu, že byl tento protokol vytvořen opravdu dne 4.6.2020, nevěří snad ani ten toner a po přečtení toho textu vás musí napadnout něco o horké jehle a bohorovnosti toho nepodepsaného.

Tímto našim požadavkem bylo zaděláno na příští problémy a stali jsme se pro tuto pražskou obvodní buňku spravedlnosti tou pomyslnou osinou v části, kde záda pokračují ve svou méně lichotivou část.

Bylo zaděláno na velké praní a špinavé prádlo, plné letitých skvrn, narychlo zalátaných děr a zatuchlého puchu, se jako ta nejčistší, nejluxusnější a nejvoňavější „bielizeň“ nabízela k očichání a pokoukání.

Ale o tom, jak to vonělo, zas někdy příště, bude-li nějaké…