Chci$míři a ti druzí

V době narativně nálepkové, tedy v době psaní tohoto příspěvku, nebylo možné význam slova „chcismír“ dohledat na webu a ani na Wikipedii. Proto jsem si vypomohl slovem velice podobným – vizuálně i významově. Je to všem známý „chcimír“ v definici zde, podle které se jedná o člověka, který navrhuje řešit ruskou agresi tím, že Západ přestane Ukrajině pomáhat. Howgh.

Toto černobílé vidění světa nebudu a ani nechci komentovat. Nepřísluší mi to. Nejsem totiž politický entomolog, který by byl schopen určit bez delšího historického zkoumání, kdo je v tomto ozbrojeném zápasu „ruský šváb“ a kdo je „americký brouk“. Ale protože mám strach se v této nelehké době k této „profláknuté“ definici a k tak masivně používané nálepce veřejně vyjádřit a nechci nakonec skončit někde „ukrytý“ v KRITu, zaměřím se v tomto svém příspěvku na vlastní definici toho druhého, tolik významově podobného, avšak zatím ještě dostatečně nepublikovaného a neprofláknutého, a sice slova „chcismír“.

Podle definice je smír v občanském soudním řízení dohoda mezi spornými stranami, kterou na jejich návrh schválí soud a která tím získá účinky pravomocného rozsudku. Schválena může být v předběžném smírčím řízení, pak se jedná o tzv. prétorský smír, nebo už v zahájeném soudním řízení jako tzv. soudní smír, který nahradí rozhodnutí soudu ve věci. Oba tyto druhy smíru jsou svou povahou stejné.

Zasaďme si tedy události, spojené s našim hledáním smíru, do přesnějšího časového rámce a jak to bývá zvykem v každém dobrém příběhu, pojmenujme si osoby a jejich tehdejší obsazení. Mnohé z nich jsou vám už notoricky známé z předchozích příspěvků, některé se pouze v nich mihli a svým nevýznamem nezanechali zde žádnou svou hlubší stopu.

Pro Radio ГA / ГA, přesněji pro její prvotní verzi 1.0, bylo vždycky prioritní se se zaměstnanci nesoudit. Jako „nevýdělečná“ organizační složka „nevýdělečné“ firmy cizího státu, podnikající ve zdejších luzích a hájích a honosící se hlubokým morálním odkazem Václava Havla, bylo jaksi nemyslitelné se natahovat s „domorodými“ zaměstnanci. Vytvářela se iluze sounáležitosti všech zaměstnanců pro jeden společný cíl šířit demokracii a ten správný světonázor, bez rozdílu v barvě pasu a v zastávaného stupínku ve firemním potravinovém řetězci. Vůbec tehdy nebylo zvláštní, že se skupiny „nadlidí a podlidí“ potkávali po práci v kancelářích, společných prostorách, nebo jen tak u cigarety či drinku v hlavní skleněné budově, na kuřárnách, nebo v okolních hospůdkách. Občas to někde zaskřípělo. Pochopitelně. Vždycky se to ale snažilo vyřešit bez praní špinavého prádla na veřejnosti a bez vláčení v konkurenčních médiích.

Určitou výjimkou byly události, spojené se soudními tahanicemi mých dvou bývalých zahraničních kolegyň, o kterých se tehdy docela podrobně psalo v místních denících.

Jejich soudní boj tehdy zaměstnával několik let nejrůznější stupně zdejších soudů a několik domácích politiků si z těchto ingrediencí snažilo uvařit svou nechutnou polívčičku. Něco málo z jejich příběhu bylo publikováno na zdejším blogu v příspěvku „Udělám(e) z vás nezaměstnaným“.

Udělat nezaměstnaným zaměstnance na zahraniční pracovní kontrakt, neopírající se o zdejší právní předpisy, bez ochrany českého pracovního práva, a který musel být jím podepsán před jeho nástupem, byla jedna věc. Zbavovat se však domorodých zaměstnanců, pracujících pod ochranou zákoníku práce, to už bylo „jiné kafé“.

Po transformaci Radio ГA / ГA, zejména po jeho upgradu na verzi 2.0, časově spadající k letům 2012–2014, začala na místním dvorku „nová doba“. Podrobněji jsme se tomuto období věnovali v příspěvku „Jak se stát persona non-grata“.

Základy tohoto nového modelu společnosti „soudružského typu“, byly úspěšně položeny triem Steve Korn, Dale Cohen a Donna Black. Tato tehdejší „věrchuška“, spolu s mixem ostatních nižších manažerů, cítících svou novou příležitost, začali jejich ideje zavádět do praxe. Za skřípění a odporu nejen českých zaměstnanců, za masivního používání předlistopadových totalitních praktik, se zrodila nová třída „hnědonosých“ pomahačů.

I když toto slavné trio si po několika měsících devastace vnitrofiremních vztahů vysloužilo od svých washingtonských loutkovodičů červenou kartu a „na vlastní žádost z důvodu smutku po svých rodinách“ se vrátili zpět za velkou louži, společnost s novými čerstvě nastoupivšími tvářemi #KF („Kristina Fšetko“), #LA („Dr. Leklá Andělka“) a později s „downsizing specialisty“ typu #MS („Mr. Sushi“), pokračovala v přednastavené trajektorii budování moci.

Na těchto pevných základech byla postupně oněma přičinlivými osůbkami vybudována mašinerie, která za pomoci externí advokátní kanceláře, v mém případě advokátem #MV („Mgr. Prasátko“), zafinancována penězi amerického daňového poplatníka #UTP („US Tax Payer“) a #USAGM („US Global Media“) a za pomoci dlouholeté spolupracující „nezávislé soudkyně“ okresního soudu #JH („Dr. Hustá“), začala uplatňovat vůči vlastním zaměstnancům „vyhazov politiku“ dle zavedených předlistopadových šablon. Více o těchto praktikách si můžete přečíst zde „Jak to děláme? Dle šablony!“.

O tom, že jsem nebyl sám, kdo to takhle cítil a pořád cítí, je možné si dohledat na veřejně dostupném webu ATMOSKOP zde.

Obzvlášť tento příspěvek je jak přes kopírák zkušeností, které jsem zde zažil na vlastní kůži (volný překlad z angličtiny níže).

„Lidé tu nejsou nic. Mohou vám říci, že „od dnešního dne už tu nepracujete, už jsme vám zablokovali přihlášení, sbalte si věci“. Smlouva umožňuje takto jednat s lidmi. Žádná komunikace, žádná zpětná vazba. Jen za poslední rok skončili s architektem a s některými staršími vývojáři... když viděli tuhle další levou společnost, nedávno odešel člověk, který pracoval 20 let bez jakéhokoli vysvětlení, ani nemáte šanci něco napsat svým kolegům: je to doslova, tvůj účet je uzamčen, máš jednu hodinu na posbírání si věcí, jinak zavoláme naši ochranku a oni vás odsud vyhodí. V IT oddělení žádná komunikace, žádný růst, žádné adekvátní řízení.“

Tento názor neznámého současného „ajťáka“ můžu kdykoliv podepsat!

Je komické, jak se snaží zdejší personální oddělení publikováním svých anonymních příspěvků vylepšovat špatné hodnocení zaměstnanců a posouvat reputaci Radio ГA / ГA do černých čísel. Ostatně, je to jejich práce, za kterou je nutné jim vestoje zatleskat. Taková typická propaganda 😉

Většina zaměstnanců takto postižených to zpravidla po druhém bodu výše uvedené šablony vzdává a z důvodu právní přesily vyklidí nelibě právní bojiště.

Jsou zde ale i ti, kteří svůj boj s touto přesilou dokončili smírem, nebo dokonce soudní výhrou.

Zejména poslední případ, o kterém vás budu informovat v některém z dalších příspěvků, nám v mnohém přidal naději v úspěch i v tomto našem nerovném boji.

1. Pokus první před žalobní

Psal se únor 2020 a já jsem byl čerstvě „vyakčněn“. Připravoval jsem si reakci na výpověď a tehdy jsem se poprvé svěřil oné partě vyvolených, že si to nenechávám líbit a že jsem odhodlán se s Radio ГA / ГA soudit.

Tehdy jsem si myslel, že jsem „v tomto aktu opravdový panic“. Později jsem dohledal, že s několikaměsíčním předstihem mně předběhl můj bývalý kolega z „perského servisu“, který mimochodem v minulých týdnech svoji žalobu dotáhl úspěšně až k ústavnímu soudu.

Po počátečním zděšení (alespoň jsem si to tehdy najivně myslel) se začali dít věci!

Na můj návrh ke smíru zareagoval nejprve #MS („Mr. Sushi“) s gangsterským dotazem – „tak teda kolik?“ a že ten můj návrh bude pak posouvat dále. Připadalo mi to zvláštní, a tak dle známého „nechoď ke kovaříčkovi, jdi rovnou ke kováři“ jsem požádal o schůzku s někým, kdo o věci může rozhodovat. Myslel jsem si, že oněm „kovářem“ je #KF („Kristina Fšetko“), ostatně ta mi podepsala „dopis a doporučení na pracák“. A tak jsem mu tuto svou žádost i tlumočil.

Termín byl stanoven na 17.2.2020 a za Radio ГA / ГA se na moje požadavky měla podívat skupina parlamentářů ve složení #LA („Dr. Leklá Andělka“), #MS („Mr. Sushi“) a pro případ, že bych náhodou začal tropit hlouposti a trval na svém, byl posílen tým o nadřízeného mého tehdy nejbližšího nadřízeného #RC („Remotely Controlled“). Nelíbilo se mi, že smírčí jednání je chápáno z jejich strany jako „zaklekávačka“ 3:1, a tak jsem navrhl, že v takovém případě se tohoto zúčastní taky můj právní zástupce.

Termín byl stanoven a odsouhlasen.

Nesešli jsme se. Krátce před jednáním jsem totiž zjistil, že můj nadřízený #RC („Remotely Controlled“) se mi vloupal do počítače a četl si veškerou komunikaci mezi mnou a mým právním zástupcem, mezi mnou a rodinou, ošetřujícím lékařem a pracovními agenturami. O tom, co ho k tomu nejspíš vedlo, si můžete přečíst v článku „Zoufalí lidi dělají zoufalé věci“.

Následovalo mnou podání trestního oznámení proti tomuto jeho protizákonnému jednání, a jelikož to celé tato samozvaná parta parlamentářů náležitě zbagatelizovala a jeho konání dokonce ospravedlnila snahou „o šíření dobra a demokracie ve světě“, svoji účast na tomto „sedánku“ jsme jednostranně ukončili. Jediným zadostiučiněním nám tak bylo pouze to, že „Policie ČR“ i později i „Inspektorát práce“ označili takovéto chování mého nadřízeného za nezákonné a že tento „americký akční hrdina“ nuceně odletěl za svými za velkou louži.

2. Pokus první po žalobní

V červnu 2020 jsme byli vyzvání soudkyni #JH („Dr. Hustá“), abychom se dostavili na soud a formou petitu sdělili, co přesně očekáváme od těch svých dvou podaných žalob. Při přesvědčování o tom, že antidiskriminační žaloba je zbytečná a že na tu první na neplatnost výpovědi je zbytečné se spoléhat na úspěch, nám bylo „politicky naznačeno“, že to naše snažení bude na dlouhé roky a že není vyloučeno, že u toho i náležitě „finančně zakrvácíme“.

Zdejším okresním soudem nepolíbeni jsme nakonec nepodlehli a odhodlaně se pustili do boje. Vyklopili jsme, že jako projev dobré vůle ze strany žalované by nám stačilo u první žaloby několik měsíčních platů (ostatně jak je ve zdejším kraji zvykem) a u té druhé pouhá dobře a od srdce míněná omluva.

Pečlivě si to poznamenala do svých poznámek a následně nás „s pánem bohem“ propustila.

Malou chybkou na kráse bylo, že z tohoto téměř dvouhodinového našeho „plkání“ není žádný zvukový záznam a pouze zápis o dvou větách, viditelně vytvořených „ex-post“. Prý v soudní síni tehdy ještě nebylo nainstalováno žádné nahrávací zařízení.

Více o tomto prvním setkání se spravedlností je možné si načíst v článku „Jak čistit dočista do čista“.

3. Pokus druhý po žalobní

Psali se první dny roku 2021 a moje právní zastoupení v podobě mé sestry se poprvé setkalo s protistranou. Jelikož jsem si musel tehdy už těžce „vydělávat na chléb vezdejší“ na odpolední směně jisté nejmenované společnosti, jednání jsem se tehdy nezúčastnil a sledoval je pouze vpovzdálí. Tehdy vybavena společně domluvenými „notičkami“ a mojí plnou mocí dorazila na soud, kde se poprvé setkala s #MV („Mgr. Prasátko“) „face to face“.

Jak vyplynulo ze zvukové nahrávky, které mi pokaždé dokáže zvednou adrenalin a tlak, nebylo to lehké jednání.

Soudkyně #JH („Dr. Hustá“) tlačila na to, aby se obě stany vyjádřili, co by je jako výsledek smíru uspokojilo. My jsme si svůj návrh připravili ve třech variantách. Protistrana, i když byla vybavena plnou moc k uzavření smíru, nebyla schopna se na místě vyjádřit. Prý bude potřebovat souhlas klienta, který nemůže zařídit okamžitě přes telefon.

Pan advokát si vzal nakonec 5 dnů a prý bude volat až daleký Washington. Na argument, že když mně vyhazovali, tak Washington nepotřebovali, reagoval mlčením a opakováním svého požadavku na odročení.

Do týdne jsme měli ve schránce odpověď se vztyčeným prostředníkem a pochopitelně bez protinávrhu.

Nakonec v podobném duchu se nesli všechny naše další jednání o smíru. Možná s malou obměnou – tentokrát se už přidávala s nápady i paní soudkyně. O tom, „jak jsme se bavili“ nejlépe popisuje článek „Kolik to tak dělá, doktore?“.

Právní oddělení Radio ГA / ГA začalo hrát o čas a o naše nervy a blížil se náš mediační trip do Brna.

Prostě – slibem nezarmoutíš!

4. Pokus s mediátorem

Výlet do Brna z hlediska mediačního urovnání našich právních sporů skončil neslavně.

Chtělo by se dokonce říct, že to byla ztráta času. A skutečně byla?

Na druhé straně jsme se konečně dozvěděli, a to (ne)přímo z úst obou parlamentářů #LA („Dr. Leklá Andělka“) a #MV (Mgr. Prasátko“), a to po jejich dlouhém dohadování se na chodbě zdejšího mediačního úřadu, že moje zaměstnanecké „pá pá“ nebylo ani tak důsledek útoku ruské hackerské skupiny STRONTIUM na nebohé poštovní schránky místní „věrchušky“, ale spíše jako snaha to z jejich strany celé pojmout jako dlouze plánované organizační změny v místním IT.

Proto tedy ty 3 platy (po 15 letech příkladné práce pro firmu, doplňuji já).

Zkráceně – soudruh svými názory už dlouhodobě zlobil.

Jako další výrazný bonus jsme si z tohoto „tak trochu alternativního města“, jak je poslední dobou Brno nazýváno, odvezli domů i poučení o tom, jak správně nosit nasazenou roušku a co je a co není slušné chování.

Jimi navrhované „co jsme si – to jsme si“ v podobě 3 platů, a to striktně v rovině zákoníku práce, jsme pochopitelně s „povděkem za ty dary“ zamítli. O tom, jak to všechno probíhalo, si můžete přečíst zde „Kolik to tak dělá, doktore?“.

5. Pokus pomocí moci soudní

Rok 2021 byl vyplněn soudními taškařicemi ve věci obou našich žalob, a protože jsme si pořád nenechali vzít naději v náš úspěch v nich, přispěchala „se svojí troškou do mlýna“ i dlouholetá smluvní soudkyně Radio ГA / ГA #JH („Dr. Hustá“).

Zde bych chtěl obzvlášť ocenit její snahu o progres v těchto soudních jednáních tím, že dokonce při jednom z projednávaných žalob se pokusila navýšit původní návrh protistrany ze 3 na 5 platů. Na jedné straně jí to v podstatě ukládá „Občanský a soudní řád“. Na druhé straně jsme ji chápali. Po zkušenostech, kdy jsme striktně u vedení jejího senátu vyžadovali dodržování OSŘ, už nechtěla mít s námi nic společného ani ona a ani její nadřízená.

„Spravedlnost přes klíčovou dírku“ je asi nejlepším svědectvím o tom, jak vypadaly oba soudní procesy v jejím pojetí významu „slabší“ a „silnější“ strana práva.

Její návrh tak zapadnul ve vypjaté atmosféře onoho soudního jednání.

Naší argumentací bylo, že jakékoliv návrhy bychom přijali spíše ze strany přítomného právního zastoupení Radio ГA / ГA. Zkušenosti nám totiž velely, že právní zástupce, ač byl a pořád je držitelem pověření k jednání s námi o smíru, tohoto od počátku nebyl a není ochoten.

6. Pokus ala „co na to říkáte, pane prezidente“?

S našimi hlubokými zážitky z průběhu mediace a z pozadí vyjednávání se zástupci žalované Radio ГA / ГA jsme se chtěli podělit i s jejich čerstvě obměněnou firemní „věrchuškou“.

Ve svém dvoujazyčném otevřeném dopisu, adresovaném dne 8.3.2022 vybraným osobám z managementu společnosti, jsem se snažil shrnout zjištění a z nich pramenící podivnosti kolem mé výpovědi.

Na konkrétních faktech a důkazech jsem se snažil poukázat na to, že vím mnohem více o pozadí celého incidentu a že jsem o tom připraven informovat i jejich chlebodárce, kontrolory a donátory (USAGM, USAGM Watch a OIG).

Představa, že na základě v mailu publikovaných informací mi poděkují, vezmou mě kolem ramen, a nakonec mě konečně pozvou do své „firemní pevnosti“ k vysvětlení a dodání detailů, vzala brzy za své. I když se tímto pořád prsí ve svém morálním a etickém kodexu společnosti, publikovaném na „všech možných nádražích“ a detailně popsáno v jednom z předchozích článků „Opravdový Mirek Dušín“, naše skutečnost byla spíše opačná.

Viditelně po prvotním zděšení z toho, co si to ten „červ a poddruh“ vůbec dovolil, a po jejich notném několikatýdenním rozdýchávání, kdy jsem si už myslel, že mně jako odesílatele tohoto mailu opět „demokraticky zablokovali“, přistála mi do mailu pouze kratičká odpověď od samotné šéfové HR.

„Vážený pane,

Přijměte prosím tento e-mail jménem vedení společnosti, potvrzující přijetí vašeho mailu ze dne 8. března 2022. Jak víte, naše společnost je zastupována právníky z důvodu aktuálně probíhajícího soudního řízení. Z tohoto důvodu se s vámi nebudeme zapojovat do osobní komunikace nad rámec naší odpovědi na tento váš mail, který považujeme za nepodložené obvinění, které uvádíte ve svém dopise. Jakékoliv další dotazy nebo připomínky směřujte na naše právníky.

S pozdravem

Tvá Máňa“

Zastavme se a zamysleme se krátce nad textem této odpovědi.

Radio ГA / ГA je zastupováno vůči mně prominentní advokátní kanceláří a v mém případě advokátem #MV („Mgr. Prasátko“). A to je fakt. Vybralo si ji pro oblast pracovního práva dle jejich hodnocení jako „doporučená advokátní kancelář pro oblast pracovního práva“. To je taky fakt. Stejně jako si ji vybrali další významné české společnosti – JACOBS DOUWE EGBERTS CZ, ŠKODA TRANSPORTATION, ING BANK, ČESKÉ AEROLINIE, F.X.MEILER Slaný a další. Taky je to fakt. A jak se zdá – je zde Radio ГA / ГA v dobré společnosti. To je taky fakt. To, že tyto významné korporáty, mnohdy se zahraniční finanční účasti, chtějí mít za své nemalé palmáre úspěch u soudu, je taky pochopitelný fakt.

Nejsem si však jistý, jestli společnost, hrdě se hlásící k demokratickým hodnotám a tradicím, mohutně mávající patentem na šíření svého pojetí dobra ve světě, s historicky deklarovanou specializací na oblast dodržování lidských práv světově „od nevidím do nevidím“, je ochotna vyměnit své 70leté tradice a existenční reputaci za něco tak přízemního, jako je soudní vítězství v právní bitvě mezi ostříleným právníkem-specialistou, který ji zastupuje, a bývalým zaměstnancem, „ajťákem“ a právním samoukem? A to i za cenu propírání špinavého prádla v podobě informací o porušování českých zákonů a zásad, notabene i těch, o kterých hlásá na každé své web stránce?

Asi pochopíte, že mně jejich odpověď překvapila.

Neplánoval jsem se doprošovat slyšení a vysvětlování svých zjištění u jejich advokátní kanceláři, a tak jsem se po jejich odpovědi zaměřil spíše na přípravu svých odvolání u Městského soudu Praha. Bláhově jsem se domníval, že svou původní aktivitou s žádostí o vyslyšení k žádným dalším právním střetům už nedojde.

Další události mně však měli utvrdit v tom, jak jsem se hluboce mýlil.

Aniž bych to tušil, v této době už začal pracovat na mé reputaci jiný „neznámý“ můj jmenovec, který mě měl v dalších soudních odvolacích bitvách vykreslit jako osobu nedůvěryhodnou a náležitě zvrácenou.

Jak bylo zveřejněno v jednom z našich předchozích příspěvků s názvem „Simulakrum“ , začal jsem na „síti všech sítí“, díky propůjčené publicitě předsedkyně soudu #RV („Dr. Veverička“), škodit jako údajný šiřitel řetězových mailů a vlastně dneska i jako dezinformátor.

A proto, abych pochopil, kdo je tady doopravdy s tím správným světonázorem, poštvalo na mně Radio ГA / ГA svou avizovanou advokátní kancelář „#MV („Dr. Prasátko“) & Partners“ se svou „náhubkovou žalobou“.

Tentokrát oni proti mně.

A abych se nevzpouzel, tak navíc v podobě „předběžného opatření“, alias soudního „předběžka“, jinými slovy - o mně beze mně.

„Předběžné opatření spočívá v tom, že soud účastníku řízení, případně i třetí nezúčastněné osobě uloží něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Změní-li se po jeho nařízení poměry, může je soud změnit nebo i zrušit, vždy však takové předběžné opatření zanikne automaticky dnem, kde se stane rozhodnutí soudu ve věci vykonatelným.“

Laicky řečeno - mlčet, nebo...

Ale o tom až v některém z příštích příspěvků. Už se na to moc těším!

7. Pokus se svým advokátem

Abych v sobě umlčel poslední doutnající pocit z toho, že jsem jako správný „chci$mír“ neudělal úplně všechno pro mír mezi mnou a Radio ГA / ГA, požádal jsem na Slovensku, kde jsem mezitím získal státní občanství a kde jsem se plánoval přestěhovat, čistokrevného slovenského advokáta, aby mě v mém úsilí o můj „$mír na zemi“ zastupoval. Po našem oboustranném podepsání plné moci, pan advokát – typický představitel starší právnické školy – kontaktoval advokáta protistrany #MV („Dr. Prasátko“) s žádostí o schůzku a s žádostí o součinnost.

Ani k jednomu z nich bohužel nedošlo, a tak toto naše zatím poslední snažení skončilo neúspěchem ještě dříve, než začalo.

Nezájem na osobní schůzce s ním a jednání advokáta Radio ГA / ГA ve stylu - „my dostaneme všechno“ a „vy budete rádi za to vůbec nic“, nakonec na jeho doporučení skončilo.

Byl to pan právník.

Aniž by mi dával plané, dobře zaplacené naděje, realisticky mi navrhl ukončit smlouvu a netahat tak ze mě další peníze.

Prý to nemá smysl a že jim nejde totiž ani o mír, ani o smír.

Že by další, kdo dospěl ke stejnému výsledku?

O tom ale až příště.

Chci$míři a ti druzí

Nejnovější příspěvky

Comments