Bylo jich pět...

Pět let v životě člověka je obdobím, které ho v mnohém poznamená.

Pokud je tímto obdobím období těsně po jeho prvním nadechnutí, zpravidla se jedná o období nejbezstarostnější. Všechno tehdy přichází i odchází jaksi samo – první zuby, nesmělé kroky s následnými pády, plíny, první zkomoleniny slov později skládaných do vět, originální nápady i neotřelé názory. Je veden, hýčkán a chráněn svým okolím, aby kromě pár šrámů a boulí na těle nevyfasoval od života i nějakou tu bouli a šrám na duši.

Jednoho pěkného dne mu ale mléčné zuby zmizí a místo nich se prořežou ty, které dokážou nebezpečně kousat a jeho užvatlané dětské věty se můžou najednou změnit v nebezpečnou dvousečnou dospěláckou zbraň.

„Pět let tomu nazad“, tedy v době, kdy za velkou louží u našich ideových vzorů probíhala špinavá hra o trůny, v době, kdy slova „narativ“, „dezinformace“, „hybridní hrozba“, „hodnotová politika“ nebo „demokracie s přívlastky“ byly pouze položkami ve slovníku cizích slov, a kdy se ve zdejších luzích a hájích schylovalo k nesmiřitelnému boji o „býti či nebýti očkován“, případně „budeš-li bez roušky přistižen-bude ti pas za to rozstřižen“, rozhodla se onehdy věrchuška Radio ГA / ГA krátkou poradou vyřešit svůj akutní „aj-tý“ problém. Utkala se totiž, jen pár týdnů předtím, v nerovném souboji o mailová data svého managementu s ruskými hackery ze skupiny APT28, a protože v této řeži to nakonec pro domácí dopadlo nevalně, bylo nutné vyvodit z této patálie náležité hodnotové „ponaučení“.  

V duchu svých hlubokých morálních tradic a zaběhlých vnitřních postupů se dne 20.1.2020 rozhodli tento problém vyřešit jednou provždy.

„Po bolševicku“ a jaksi „o něm bez něj“!

Aby nedejbůh neutrpěla pověst jejich soukmenovce #RC („Remotely Controlled“), pyšnícího se manažerským výtlakem vodomila černého na hladině Liptovské Mary, zato pevně a oddaně hodnotově ukotveného v análním věnečku #KF („Kristína Fšecko“), rozhodla se tatáž dáma k tradičnímu a odzkoušenému postupu. Odpočinuta, s nově nabytými silami po návratu z vánočních svátků „tam u ní doma“, se dne 15.1.2020 podepsala, s lehkostí Anglosasa, pod výpověď.

Dle zavedeného slovenského rčení - „u nás taká obyčaj, dôkazy si požičaj“ - ji postoupila do exekučního kolečka o patro níže.

Čas teď pracoval proti jim. Zůstávalo jim pouze 10 dnů, aby mohli k okamžitém vyhazovu uplatnit nejvyšší „géčkový“ paragraf zákoníku práce. Ty nižší paragrafy byly pro ně o něco více gumové, a hlavně neměli ten správný zastrašující efekt. Vůbec se nechtěli dostat do situace, že by se v tom mohl někdo nedejbůh šťourat, případně že by se ke zjištěním ze strany auditorů z firmy Microsoft, které znali pouze oni, někdo třeba jen jednou větou vyjádřil!

Z okomentované zprávy vytušila, že to pro Radio ГA / ГA, a hlavně pro #RC („Remotely Controlled“), nevypadá moc dobře. A protože z této „aj-tý“ problematiky věděla, jak bylo o ní všeobecně známo, „kulové“, přispěchal ji lokajsky, ostatně jak to bylo pro něho příznačné, na pomoc při psaní této výpovědi se svou zaručenou správnou verzí právě on.

Jednalo se od počátku o kolektivní činnost, probíhající v módu rozšířené dělby práce. Jeden napsal, druhý podepsal, třetí doručil a čtvrtý s pátým postrašili.

Jak bylo napsáno, první dva už byli jaksi zainteresováni. Zbylí čekali na svůj podíl „zauchopodrbání“.

Tím třetím v týmu nápomocných, rozuměj „party užitečných idiotů“, byl #MS („Mr.Sushi“), prsící se na svých osobních LINKED-In stránkách bohatými „downsizingovými“ zkušenostmi.

Úkol to byl pro něj jasný – doručit výpověď za každou cenu, a to nejpozději do 25.1.2020!

Najednou mu přišlo vhod, že se už 17.12.2019 pojistil předáním pamfletu „o překážkách na straně zaměstnavatele“, které byly příjemci donuceny podepsat pod pečujícím dohledem hlavního organizátora #RC („Remotely Controlled“). Tehdy, pořád ještě neznaje přesné důvody této jejich přehnané aktivity, podepsal. Už totiž nechtěl mít nic společného s Radio ГA / ГA a s touto jeho povedenou družinou.

Ten balvan, který tehdy oběma účastníkům tohoto „sedánku“ spadnul ze srdce, otřásl tichem a přítmím jeho kanceláře.

Po podpisu výpovědi ze strany #KF („Kristína Fšecko“) jim zůstávala „maličkost“ – pouze ji nějak doručit do těch správných rukou a nějak přinutit ji podepsat. Nejlépe i s datumem předání a podpisu. Když tam bude i číslo nějakého toho osobního dokladu, bude to taková malá třešnička na dortu pro všechny na této taškařici zúčastněných. Za tu jejich píli, pochopitelně.

Ale jak to zařídit?

Napadlo je, že by se to mohlo udát jako podepisovací akce ze dne 17.12.2019. Ale jak tu zatracenou výpověď v požadovaném termínu doručit, aby se při jejím přebírání nevzpouzel? A to nejdůležitější nakonec – aby o tom všem nakonec pomlčel?

Tehdy v prosinci to bylo jednoduché. Stačilo si ho odchytit v pracovní době na chodbě „Hagiborské pevnosti“, vrazit mu do ruky tužku a pohrozit – „podepiš, nebo…?“. Přiznejme si, že tehdy slovu „nebo“ ve své stařecké naivitě nejspíš neporozuměl.

Nevadí, už je to stejně „pasé“.

Teď ale věděli, že je doma nemocen a že se tím pádem vůbec nepohrne na jejich „aport“ do práce. Navíc začali cítit z jeho chování slabý „desolátský odér“.

Proto jako nějaký béčkový úchyl se ho pokusil tehdy #MS („Mr.Sushi“) nalákat na „něco“, co mu musí povědět "až pak" osobně, a že to „něco“ mu dá až u něho v kanceláři. O nějakém podepisování čehokoliv, co nestrpí odkladu, v jeho nabídkách „kvalitního popovídáni si“ nebylo „ani popel“.

Představoval si ten jeho modrý bezelstný pohled, když šeptal ty jeho „šrouby do hlavy“ do sluchátka svého obstarožního „Ťamťunga“.

Neuspěl.

Naopak docílil pouze toho, že jeho bezhraniční loajalita k tomuto tehdy ještě jejich společného ústavu se začala limitně blížit k nule. Naopak podezření na jich (ne)dobro neomezeně povyrostlo.

Když to nešlo po dobrém, začal tedy po zlém. Spustil psychologický teror výhružných telefonátů a přesvědčovacích mailů.

Když mu oznámil, že se rozhodně v době své nemoci, o které věděl a kterou mu díky své přehnané péči o něj v posledních týdnech vlastně přivodil, a že se nehodlá s ním sejít „v tváří v tvář“, delegovali svorně tento zapeklitý problém na dalšího všehoschopného „užitečného idiota“ v záloze. Tentokrát na právní oddělení & spol.

I tu dali všichni hlavy dohromady a v duchu svých hlubokých morálních tradic, cvrnknutých častým sledováním nekonečných detektivních seriálů na nejmenovaných internetových kanálech, připravili plán, který by jim mohl závidět kdejaký kumštýř. V každém případě, nebýt jeho tehdy ještě bezbřehé důvěry v systém, a hlavně díky tehdy vysokým dávkám sedativ, které do sebe v posledních dnech „neúrekom“ sypal, by se jim tento jejich plán, nesoucí nezpochybnitelný rukopis čtvrtého z party #LA („Leklá Andělka“), nikdy nezdařil.

A tak dne 20.1.2020, po návratu domů „na revers“ z „cvokhousu“ jménem Psychiatrická nemocnice Bohnice, kam byl tamním ošetřujícím lékařem z Radio ГA / ГA, ve špatném psychickém stavu ten samý den odeslán, mu najednou zazvonil u jeho bytových dveří neznámý člověk s pseudonymem „policajt“.

Když si vyžádal ke kontrole jeho osobní doklady a ověřil si, že je „pro něho ten pravý“, předal mu několik papírů, kterých převzetí mu přikázal před předáním podepsat.

Na jejich pečlivě překrytou část, pochopitelně.

Když se za nim spěšně zavřely dveře jeho bytu, hřímal v rukách v 58 letech svou první výpověď v životě.

Všichni, tedy kromě něho, měli v ten den splněno. I on vlastně taky – přesně po 15 letech, 1 měsíci a 20 dnech služby pro Radio ГA / ГA.

Někde se slavilo, jinde se brečelo.

Tímto datumem pro něho skončila neočekávaně jedna etapa profesního života. S jejím koncem ale dostal příležitost si prakticky vyzkoušet, jak funguje náš právní systém, zejména jak funguje moc výkonná a soudní, jak funguje pracovní trh se "skorodůchodci" v době "lockdownové". Často si vzpomněl na tu dobu spřed pěti let, kdy vůbec netušil, jak bojovat proti různým „šmejdům“, jak napsat CV, které zaujme, žalobu, trestní oznámení, stížnost, podnět, nebo jak se jen (s)právně čistě zeptat. A už vůbec ne, jak odolávat příštím strašením pátého z této jejich povedené party – jim spřízněné a slušně zaplacené advokátní kanceláři, reprezentované #MV (Mgr.Prasátko“) - zejména proti jejich poslednímu kolektivnímu majstrštichu v podobě jim zorganizované a soudem nařízené "lobotomii".

Najednou se mu otevřel svět, o fungování kterého měl opravdu velice naivní představy.

Začal chápat význam symbolů bohyně spravedlnosti „Justitie“, zejména proč má zavázané oči.

A taky to, že soudy jsou doopravdy ve většině případů jen sportovištěm pro bohaté.

---

Události ze dne 20.1.2020, popsané v tomto dnešním krátkém příspěvku, si připomíná každý rok znova a znova. Tentokrát to bude už popáté, a pokud mu tyto události nevymaže z jeho mysli soud nebo ten pán s tím divným německým jménem, připomeneme si je s ním zde a s vámi za rok znova.

Třeba to bude v nových časech. Kdo ví?

Jakýmsi možným spouštěčem by mohlo být právě toto letošní jubileum. Ledy se pohly a první velké sociální sítě a veřejné weby údajně ruší cenzuru.

Ne, ještě to není „království krále Miroslava“. O spívání se taky zatím nedá mluvit. Ale už se může alespoň povyskočit…

A jak se k tomuto novému větru postaví Radio ГA / ГA?

Uvidíme.

"Watchdogový web" USAGMWATCH už píše o změnách v její spřátelené státní organizaci zde. Uvidíme, jak se teď pochlapí její soukromí donátoři a jak ji ovlivní.

Třeba se opět pootočí v Radio ГA / ГA mocenský orloj, jako tomu bylo v těchto jubilejních dnech v počátku roku 2021.

Prostě uvidíme.

---

Konec roka je obdobím bilancování a plánů na ten rok příští.

Začnu tedy tím bilancováním.

Za to období, co se zde setkáváme, se zde vytvořila slušná skupina lidiček krevní skupiny „svobodní +“ a je pro nás velkým potěšením, že se jejich počet stále rozrůstá. I když se pak setkáváme na jiných diskusních fórech, píšeme si přes jiné soukromé maily, jsme pořád v kontaktu a jsme velice vděční za sdílení této naší společné pozitivní deviace.

Díky vašemu zájmu se vážně zabýváme vaší myšlenkou „hodit to všechno do knižní podoby“.

Aktuálně hledáme vydavatele (po zkušenostech to bude nejspíš na Slovensku) a přemýšlíme o chytlavé obálce a názvu knihy. I když určitou představu máme, jakékoliv další nápady budou vítány. Zkusíme třeba anketu? Věřím, že brzy budeme mít písemné podklady hotové a připravené do tisku. Vyžaduje to ale trpělivost, což je v našich podmínkách synonymum pro čas a hlavně peníze.

Žádné plány se nedají naplňovat bez toho nejdůležitějšího – beze zdraví, víry a naděje. Přeji proto na závěr za nás všechny zde všem – ať nás v příštím roce žádné z těchto "věcí" neopustí.