Červený Hrádek po 33 letech

Bylo posledních pár letních dnů pozdního léta 2021 a děti si neužívali (po dlouhé době) svých prvních školních "postkovidových" dní. Předvolání na druhý termín soudního jednání mi už několik týdnů zabíralo místo v datové schránce a zrychlovalo můj tep, kdykoliv jsem si na naň vzpomněl. S odpovědností uvědomělého občana jsem se začal připravovat na svou první velkou soudní premiéru, kterou nám soudkyně #JH („Dr. Hustá“) naplánovala na 13.9.2021.

S přípravou jsme začali zostra. Jelikož náš červnový „mediační trip“ do Brna nepřinesl očekávaný „rauš“, využili jsme okamžitě svého práva k nahlížení do spisů k oběma žalobám a po návratu domů jsme se vrhli na studium pořízených obrazových snímků. Kromě dříve objevených úprav v textu žaloby proti diskriminaci s cílem si zachovat možnost i v této věci rozhodovat, nebo v manipulaci v číslovaní stránek, se ve spisech nedalo nevšimnout ručně dopsaných poznámek paní soudkyně, jednoznačně poukazující na toho „hodného“ a na toho, „kdo se se zlou potáže“.

Obzvláště nás zaujalo do spisu ručně dopsané telefonní číslo advokáta protistrany #MV („Mgr. Prasátko“), který pro ni nejspíš fungoval jako přítel na telefonu. Jelikož jsme marně ve spisu hledali záznamy o jejich vzájemném švitoření, rozhodli jsme se na to, jako i na podivnosti v přidělování žalob pořád stejné soudkyni, zeptat toho nejpovolanějšího – tedy její nadřízené, #RV („Dr. Veverička“). Svůj dotaz jsme zakončili logicky žádostí o vyloučení paní soudkyně z projednávání v této věci pro její podjatost.

Na tento můj dotaz přistála v mé datové schránce dne 31.8.2021 odpověď, ze které jsme se, kromě upřesnění, že o podjatosti soudkyně může rozhodnout pouze nadřízený soud, moc toho nedozvěděli.

Umně se zamlžilo ve věci přidělení mé „žaloby na diskriminaci“ známé soudkyni Radio ГA / ГA #JH („Dr. Hustá“), která nám údajně byla přidělena rozvrhem práce ve věci neplatnosti výpovědi.

O vysvětlení, proč diskriminace a neplatná výpověď pro paní soudkyni jedno jest, jsme se bohužel opět nedozvěděli.

Jakkoliv, v závěru jsme se dozvěděli už poněkolikáté odpověď ve smyslu – „když se vám to nelíbí, můžete se stěžovat třeba na lampáren“. Ale až po jejím rozsudku a v rámci opravných prostředků, jak se v tomto kmenu učeně říká. Pochopitelně.

Následoval komunikační ping-pong mezi námi a vedením soudu, který vyvrcholil smečem v rozhodnutí, že soudní jednání ve věci diskriminace se odročuje na neurčito.

Netušili jsme ale, že mezitím naše stížnosti byli, jak jsme později zjistili, postoupeny nám přidělené paní soudkyni, aby tato hodná paní za toto naše snažení definitivně a nezávisle s námi, jak nás onehdy varoval advokát protistrany #MV („Dr. Prasátko“), „zametla“.

A tak přišel 13.9.2021.

S blížícím se poledním termínem soudního jednání jsme se tedy vypravili směr Mičánky. Já s žaludkem na vodě, sestra díky zkušenostem ze soudních jednání „zpoza čáry“ s mírným pesimizmem. Usedli jsme na chodbě před soudní síní a pustili se do posledního ladění taktiky. Tichá naše mluva zpoza COVID roušek a šustění papírů nám bylo kulisou spolu s nervozitou, která by se dala tehdy krájet.

Připravovali jsme se na jednání pouze k žalobě 16 C 64/2020 na neplatnost výpovědi, jelikož jednání k žalobě na diskriminaci 16 C 56/2020 bylo rozhodnutím soudkyně odloženo na neurčito. Prý až do doby, než rozhodne nadřízený Městský soud o její (ne)podjatosti.

Abych se uvolnil, začal jsem si na dveřích jednací síně podrobně číst poučení o tom, jak se chovat v soudní síni. Nechtěl jsem, abych svým chováním nedejbůh znevážil důstojnost tohoto úřadu, a tak se předem v naší soudní při „já versus Radio ГA / ГA“ pasoval předem do role statisty. A na závěr s náležitou pokutou za pohrdání soudu, pochopitelně.

S blížícím se okamžikem našeho připuštění do jednací síně se na chodbě objevila i naše protistrana už ve známé sestavě #LA („Dr. Leklá Andělka“) a #MV („Mgr. Prasátko“), nezávazně konverzujíc na téma počasí, množství práce a slušivého oblečku pana advokáta. S tímto duem jsme se pak potkali ještě několikrát a jak to tak vypadá, budeme se potkávat i nadále.

Obzvlášť přítomnost prvně jmenované v rolích „nezávislého“ sledovatele a objednavatele v jedné osobě mně utvrzovalo v přesvědčení o výjimečnosti této celé mé kauzy.

Zazněl gong a vstoupili jsme všichni „orouškovaní“ do soudní síně, kde nás už čekala paní soudkyně v předpisovém župánku i se svými „ožupančekovanými“ přísedícími.

My se sestrou jsme zamířili na lavici žaloby, advokát #MV („Mgr. Prasátko“) na lavici pro žalované a #LA („Dr. Leklá Andělka“), k našemu překvapení, zamířila do prostoru pro veřejnost, kde vše až do konce jednání s tajemným úsměvem Mona Lisy sledovala.

Proti tomu jsme podali námitku s odůvodněním, že nám to nepřipadá normální, když zástupce žalované strany, notabene zaměstnanec Radio ГA / ГA v roli objednavatele, plátce faktur za právní služby a v podstatě mnou osoba žalovaná sedí mezi veřejností a tím se brání tomu, aby byla žalobcem či soudem vyslechnuta. Námitka byla, dnes už ze známých důvodů, okamžitě a rázně zamítnuta a aby nám bylo v této věci i do budoucna jasno, k nám nezávislá paní soudkyně zpoza roušky a s krví podlitými očima vyštěkla:

„O tom, koho budete žádat k výslechu, budu rozhodovat já!“

Bohužel musím konstatovat, že tak činila dle zákona „o nezávislých soudcích a soudech“ a že své varování k naší straně barikády dodržovala ve všech příštích jednáních, a to až do toho posledního.

A tak zůstala #LA („Dr. Leklá Andělka“) v prostoru „nepostižitelných a přihlížejících“ až do konce jednání tohoto i všech těch příštích.

Do konce tohoto jednání?

Vlastně ne tak úplně, tedy přesněji do okamžiku, než začala po síní v jednom okamžiku pobíhat, aby nakonec krátce spočinula v důvěrném rozhovoru se svým advokátem #MV („Mgr. Prasátko“) na lavici po jeho levici. Hned jsem si vzpomněl na to dlouhé „moralistické“ povídání o tom, co je povoleno a nepovoleno v soudní síni na vnější straně její dveří.

Nemusel jsme být ani členem pomazaného kmene právníků abych cítil, že to není normální. Navíc jsem to neviděl ani v televizi, a to dokonce ani v žádném našem či americkém filmu! A tak jsme proti tomu opět protestovali.

Zde nás paní nezávislá soudkyně usadila s tím, že #LA („Dr. Leklá Andělka“) panu advokátovi pouze řekla, kde má hledat námi požadované důkazy. Vypadá to, že kromě nezávislosti byla paní soudkyně obdařena i netopýřím sluchem.

O tom, že to nebyly její jediné dovednosti, si povíme snad ještě někdy příště.

Na toto soudní líčení vzpomínám velice nerad.

Obzvlášť těžce jsem nesl jako „dvoj občan“ její narážky a zesměšňování své sestry v roli mého zplnomocněného zástupce v situacích, kdy ve snaze mluvit česky použila nějaké to slovenské slovo. Ono vlastně celé to jednání pojala paní soudkyně jako tažení proti těm, kteří se opovážili poukázat na její podjatost a využívala k tomu veškeré prostředky, které jí k tomu nabídl soudní systém a zákon.

Dotehdy nebyl problém, že má zplnomocněná zástupkyně mluvila slovensky. Náhle to mělo „zásadní vadu na kráse“, a sice že ona mluví slovensky a že budeme teď najednou všichni mluvit „na povel“ česky. Protože jsme v Čechách! - jak několikrát vykřikla do pléna i do svého zápisu!

Akceptovali jsme rozhodnutí soudu, a i když náhlé změně nálady soudkyně jsme nechtěli rozumět, podvolili jsme se. Mně to za těch více než 40 let, co zde žiji a platím zde daně, nedělalo až tak velký problém, i když určitě by se zkušený český lingvista na mně vydováděl, ale sestře zpoza „čáry“ ta čeština ne a ne perfektně naskočit.

A tu ji, tedy vlastně i mně, začala „nezávislá“ paní soudkyně zesměšňovat, a to za všeobecného souhlasu a pobavení právního zástupce a veřejnosti žalované strany. Obzvlášť se mně dotklo, když začala opakovat po ní slovenské slova, které jí náhodou z české věty zákonitě vypadli, čímž se celé soudní jednání změnilo na kabaret.

Nedůstojný trapný kabaret, připomínající procesy z padesátých let, ke kterému se nakonec vybuzen atmosférou událostí rád přidal taky pan advokát žalované.

To, když vyskočil jako čertík z krabičky a nesrozumitelně zakřičel něco jako „odmítáme, aby nám žaloba něco vkládala mezi řádky“, nebo něco podobného. Kde a v jakém béčkovém filmu jsem to jen slyšel? Fakt nevím.

Najednou už nezáleželo na žalobě, na jejím obsahu, kterému, dle zvukové nahrávky, viditelně většina zúčastněných technicky absolutně neporozuměla. Nevadilo ani, že zástupkyně žalované strany, teď opět sedící na lavici pro veřejnost, si s advokátem v průběhu jednání posuňky dávali signály.

Když soudkyně začala používat úsměvné termíny jako „bushing“ místo „phishing“, nebo že jsem se dopustil „hrubého porušení pracovního poměru“, nedalo se tomu pod rouškou nepousmát. Propůjčila tímto tomuto pro mě vážnému jednání ten náležitý komediální podtext. A to celou vahou své funkce.

Jakousi pomyslnou třešničkou na dortu bylo ale vyhlášení paní soudkyně, že byla právě informována zapisovatelkou, že naše další jednání ohledně žaloby pro diskriminaci, ještě ráno odročené na neurčito, vytyčuje teď rovněž na 2.11.2021, i když usnesení Městského soudu k nám ještě nedorazilo. Když jsme ho chtěli vidět, prý nám ho neukáže, ale můžeme se na něj podívat na soudě v rámci nahlížení do spisů. Stejně prý nás tam bude čekat i CD s nahrávkou tohoto jednání.

Využili jsme tedy svého práva a taky jak nám paní soudkyně doporučila, na druhý den jsme se pokusili nahlédnout do spisu.

Po počátečním šoku paní z podatelny z tak neuvěřitelného požadavku (mívají na to údajně minimálně 2 pracovní dny) a za asistence její nadřízené, nakonec můj zplnomocněnec v osobě mé sestry odcházel s fotodokumentací a CD z tohoto jednání.

Ve fotodokumentaci jsme zjistili, že ve spisu zůstali nezaevidované důkazy, které jsme na tomto jednání předložili, a tak tam „tehdy zatím“ leželi jen jako bezvýznamná připomínka jejich důležitosti pro nás.

A tak jsem si pouštěl doma znova a znova CD z tohoto jednání a zvyšoval si tím, s trochou toho masochizmu, svůj tep. To abych si znova a znova připomněl, jak složité může býti si rozumět ve skupině 5 vysokoškolsky vzdělaných lidí, honosícími se akademickými tituly a mluvícími téměř stejným jazykem.

Já vím, jsem jen právní laik, ale něco mi říká, že soudní jednání ve své vážnosti takhle nemůžou přeci probíhat. Protože jsme to i řekli nahlas, celé „jednání“ tímto pro nás skončilo.

S výmluvným gestem paní soudkyně a se slovy „a nashledanou“ jsme byli vypoklonkováni z jednací síně.

Ten kopanec do části, kde běžně lidem končí záda, jsem cítil až do večera.

Toto CD tak v mém zvukovém archivu dostalo své čestné místo hned po záznamu z vystoupení Milouše Jakeše na Červeném Hrádku z roku 1989.

Na obrázku níže je zobrazeno oznámení o odročení jednání z důvodu podjatosti a podobně, jako v předchozích příspěvcích, si dovoluji vaši pozornost zaměřit na datumy. Ostatně, jako vždycky s nimi byl problém. O tom, že bylo toto oznámení podepsáno #JH („Dr. Hustá“), ani nemluvím.

Oznámení o odročení nám bylo doručeno 6.9.2021 v pondělí. Soudkyně na jednání dne 13.9.2021 o týden později nás s radostí informuje, že nadřízený Městský soud ten samý den ráno rozhodl o tom, že není vyloučena z jednání pro podjatost, ba co víc, už jí i o tom informoval prostřednictvím zapisovatelky. Přitom sama ve svém stanovisku výše naznačuje, že z časového hlediska nebude nadřízený soud schopen tak rychle rozhodnout.

Pojďme se tedy kouknout jedním očkem do kalendáře.

Ti z vás, kdo měli někdy tu čest si dopisovat se státní správou mi určitě dají za pravdu, že několikatýdenní lhůta pro odpověď na žádost není nic výjimečného.

V tomto mém případě se ale stal zázrak a úřednický šiml zcela nečekaně zasprintoval.

Za pouhých 4-5 dnů nadřízený soudní senát byl určen, zasedl, rozhodl, a ještě i doručil. Kéž by takhle efektivně fungovala justice i v jiných případech! Neuvěřitelné se stalo skutečností!

Pochopitelně nás tato efektivita a hospodárnost nenechala netečnými a pokusili jsme se zjistit, co tentokrát v tomto jejich čistém víně plave. O to více nás to zajímalo, že s tímto rozhodnutím nás fyzicky soudkyně #JH („Dr. Hustá“) nechtěla seznámit na tom „kabaretním“ jednání dne 13.9.2021. Byli jsme tak odkázání opět na nahlížení do spisů.

Tady si tedy dovolím použít opět trochu té fabulace.

---

„V zájmu efektivity, hospodárnosti a s ohledem na blížící se termín obou soudních jednání, ve kterých chce a musí spravedlivě rozhodnout, volá naše paní soudkyně své kolegyňce, toho času na stáži na Městském soudě.

Po několika zdvořilostních frázích na téma – jak se má, jaké to tam je a jak se k ní těší po stáži zpět, vyrukuje se svým přáním.

Postěžuje si, že má tady takové 2 zoufalce, které nezapomene připodobnit k vosině v zadní části těla a kteří jenom prudí, vůbec nechápou tu její spravedlnost a zákony, a že trvají na jejím vyloučení z těchto její klíčových soudních jednání. Prý už to chtěla mít dávno rozhodnuté, ale takhle to prý do 14 dnů nestihne. Prý už to má i napsáno. Prostě hrůza – se polituje sama.“

---

A tak se sejde na objednávku soudní senát „1 Nc“, aby ve věci nepodjatosti naší paní soudkyně po právu a zrychleně rozhodl. Nevadí, že podepsaná předsedkyně senátu ani jeho členové, dle veřejného rozvrhu práce u Městského soudu, zde pod tímto označením nezasedají. Navíc zjistíte, že jeho členy jsou výhradně muži.

A tak už nebránilo nic k tomu, abychom byli předvoláni na další soudní jednání v obou mých věcech. Tentokrát tím našim datem bude 4.11.2021 a jak se následně ukázalo, mělo to být naše definitivní Waterloo.

Jak to tedy k tomuto dni se mnou vypadalo?

Ve věci diskriminace jsem stále ještě neměl možnost přednést svůj žalobní návrh, žádného jednání jsem se zatím v této věci osobně nezúčastnil a na naplánovaném soudním jednání dne 4.11.2021 jsem se měl dozvědět, že mně k jednání spravedlnost, reprezentovaná nezávislou paní soudkyni, vůbec nepotřebuje.

Ale o tom až někdy příště, bude-li nějaké.